Cípal a pelengas: co je to za ryby a v čem se liší?

Cípal a pelengas jsou dva podobné druhy ryb, známé většině hospodyněk. Aby nedošlo k omylu při výběru, je třeba vědět, jak vypadají a čím se od sebe liší.

Pelengas: jak vypadá a kde se vyskytuje?

Pelengas, také známý jako pilengas nebo belingas, patří do rodu Liza z čeledi cípalovitých (Mugilidae). Tato mořská ryba výborně snáší výkyvy salinity, v létě se cítí dobře v teplé vodě, v zimě v chladné.

Základ potravy pelengase tvoří organické zbytky usazující se na dno, mořští červi, drobní bezobratlí, tulka a hamsa.

Pohlavní dospělosti dosahují zástupci druhu ve dvou letech. Pro tření, které začíná v červnu, si vybírají ústí řek a pobřežní vody se slaností 32–35 promile.

Jak vypadá

Za lovnou se považuje ryba o hmotnosti 2–7 kg a délce 0,6–1 m.

Tělo hejnového pelengase je torpédovité, šedo-stříbrné, pokryté velkou cykloidní šupinou. Boky a břicho jsou světlejší než hřbet.

Hlava je mírně zploštělá, s širokou čelní částí. Rozlišovací znaky:

1. Oči s červenou nebo oranžovou duhovkou.
2. Široký kožní záhyb nad ústy, tvořený vystupující horní čelistí.
3. 7 tmavých podélných proužků po bocích.
4. Přítomnost slabě vyvinutého tukového víčka.

Prsní ploutve jsou zbarveny do červena, ocasní ploutev je vidličnatá, na koncích zašpičatělá.

Kde se vyskytuje

Domovem pelengase je Japonské moře od Amurského limanu po pobřeží Jižní Koreje. V 70. letech 20. století byla ryba pokusně dovezena do Azovského a Černého moře. Kefalovití (Mugilidae) se rychle aklimatizovali na novém místě a velikostí předčili své příbuzné z Dálného východu. Dnes na černomořském pobřeží tvoří lov pelengase polovinu celkového úlovku za výlovovou sezónu.

V létě ryba dává přednost životu na mořských mělčinách. S příchodem chladu se vydává do hlubokých vod řek Don, Dněpr, Dunaj.

Teritoriálně se pelengas podle míst výskytu dělí na dálněvýchodní, azovskou (donskou) a černomořskou (kubáňskou) odrůdu.

Cípal: jak vypadá a kde žije?

Cípal tlustohlavý (lat. Mugil cephalus) je největší ryba z čeledi cípalovitých rodu Mugil. V období zimování a přibírání hmoty tento cenný rybolovný druh často tvoří velká hejna společně s pelengasem. V okamžiku nebezpečí snadno přeskakuje stojací sítě.

Parmy se živí detritem, červy, drobnými měkkýši, korýši a řasami. Pohlavně dospívají nejdříve v 5 letech. Tření probíhá od května do října jak v otevřených, tak v pobřežních vodách. Plodnost samic závisí na věku a hmotnosti. V průměru jedna samice naklade až sedm tisíc pelagických jiker.

Jak vypadá

Protáhlé, mírně zploštělé tělo s ktenoidními šupinami dosahuje maximální délky 1 m a hmotnosti 12 kg. Střední velikost ryby je 35–40 cm při hmotnosti 1,5 kg.

Barva těla se mění od modrošedé na hřbetě po stříbrnou na břiše. Na bocích jsou zřetelně viditelné hnědé podélné pruhy.

Charakteristické znaky lobana:

1. Velká hlava s širokým čelem, pokrytá šupinami až ke konci rypáku.
2. Tukové víčko, které kryje oko až k začátku zornice.
3. Rovná horní čelist bez zahnutí.
4. Krátká příčná ústa.
5. Řitní a rozeklaná ocasní ploutev jsou zbarveny do žlutozelena, břišní ploutve do světležluta, dvě hřbetní ploutve do šedomodra.

Kvůli nejtmavším šupinám mezi cípalovitými je loban nazýván černým cípalem.

Kde žije

Loban je běžný v západní a východní části Atlantského oceánu. Ryba je rozšířena u pobřeží ostrovů tropické zóny Indického oceánu a západní části Tichého oceánu.

V Rusku se loban vyskytuje na Dálném východě, v Tatarském průlivu, v Černém a Azovském moři a v jižní části Ochotského moře.

Ryba přibírá na váze v zátokách, limanech a pobřežních vodách. Na zimování odchází do otevřeného moře.

Jak rozeznat cípala od pelengase

Rozlišit od sebe dva druhy ryb z čeledi cípalovitých lze podle několika charakteristik:

1. Rozměry pelengase — průměrná hmotnost 3 kg při délce těla 50 cm. Hmotnost dospělého lobana je 7 kg, délka 0,4–0,9 m.
2. Šupiny pelengase — velké, pokrývají hlavu až ke konci rypáku. U druhé ryby — drobné, na hlavě chybí.
3. Barva očí parmice je namodralá. U pelengase — načervenalá nebo oranžová.
4. Potravní chování lobana — loví v horních vrstvách vody. Pelengas — hledá potravu na dně.

Ryby dospívají v různém věku. Zatímco samice pelengase kladou jikry od třetího roku života, cípal od šestého. U lobanů tření trvá celé léto plus září, pelengas se rozmnožuje od začátku června do poloviny července.

Která ryba je chutnější a zdravější

Chutí je maso cípala a pelengase podobné. Je šťavnaté, jemné, bez drobných kostí. U druhého je maso sladší, ale méně kalorické. Většího uznání ve světě dosáhl loban. To není divu, pokud porovnáme areály obou druhů.

Lobana a pelengase připravují v páře, vaří, dusí, pečou v troubě, na grilu a na roštu.

Energetická hodnota 100 g cípala je 150 kcal, bílkoviny, tuky, sacharidy – 25, 5, 0 g. Kalorická hodnota 100 g pelengase je 117 kcal, bílkoviny, tuky, sacharidy – 19, 4, 0 g.

Cípal obsahuje více bílkovin, vitamínů A, PP, skupiny B a minerálních látek. Pelengas obsahuje cholin, kalciferol, tokoferol, které v lobanu zcela chybí.

Cípal a pelengas jsou cenné druhy hospodářských ryb, při jejichž konzumaci se normalizuje hladina cholesterolu v krvi, posilují se stěny cév, snižuje se riziko trombózy. Pokud zařadíte rybí maso do jídelníčku 2krát týdně, normalizuje se trávení, zvýší se odolnost organismu proti nachlazení a zlepší se celková pohoda.