Džambolan: co je to za ovoce a čím je prospěšný?

Toto teplomilné plodící strom z čeledi myrtovitých se nazývá džambolan. Existují i jiné názvy, neobvyklé v naší zemi: jambolan, černá švestka, indická ostružina, džava švestka, džamun, fialová švestka, džambul, japonská švestka.

Rozsáhlá je geografie japonské švestky. Rostlinu lze snadno nalézt v Indii, Himálaji, Malajsii, na Srí Lance a v Austrálii, stejně jako v Africe, Jižní Americe, na Karibských ostrovech, v Indonésii, na Cookových ostrovech, ve Francouzské Polynésii a na Nové Kaledonii.

Je to mohutný stálezelený strom, tyčící se do výšky 20 m. Listy jsou těžké, rozkladité, zpeřené, vydávají silný zápach terpentýnu. Kůra je šupinatá, u země hrubá a pokrytá prasklinami. Květy od růžových až po bílé odstíny voní aromaty a přitahují včely.

V příslušnou dobu se květy mění v plody elipsovitého tvaru, dlouhé 2–5 cm. Plody dozrávají buď v malých skupinách, nebo v hroznech, s počtem bobulí až 40 kusů. Zpočátku jsou bobule zelené, pak postupně nabírají barvu a nakonec jsou téměř černé. Plody dozrávají v červnu a snadno opadávají při závanu větru. Chutnají sladce, s výraznou kyselostí. Dužnina je šťavnatá, často svíravá, od bílé po levandulovou barvu. A jazyk po ochutnání zralé švestky zfialoví. Uprostřed plodu jsou semena.

Historie rozšíření

Černá švestka pochází z jihovýchodní Asie. Zabydlela se v Indii, Barmě, na Cejlonu a na Andamanských ostrovech. Strom je v úctě u buddhistů. Je zvykem jej vysazovat v bezprostřední blízkosti hinduistických chrámů jako posvátný strom Krišny.

Existuje názor, že na Filipíny, Jávu a další místa Východní Indie byl džambolan rozšířen již v prehistorických dobách. Jak jinak si vysvětlit náboženskou úctu ke stromu?

Zajímavý fakt! Na konci 19. století džambolan vyklíčil na Havaji. Ale v současné době ostrovy okupoval tak, že ho již začali ničit všemi prostředky. Místní obyvatelé a rekreanti si stěžují na stín, který rostlina vrhá na zem. Příliš zastiňuje ostatní porosty.

Do Izraele byl také dovezen přibližně v polovině minulého století. Je tam teplo a švestka intenzivně roste, ale plodí málo. A ani nejsou v Izraeli ceněny. Stromy se pěstují jednoduše jako okrasné rostliny.

V Americe džambolan definitivně ztratil úctu. Plody se sypou do ulic, znečišťují chodníky a trávníky. Kolem nich se rojí hmyz. Proto se Američané snaží co nejdříve zbavit stromů jako odpadu.

Podmínky pro pěstování

Syzygium jambolan (vědecký název) se s oblibou ujímá na rovinách a nízkých vyvýšeninách, do 1800 m nad mořem. Čím výše, tím méně plodů. A v některých oblastech se strom používá pouze jako zdroj dřeva.

Cítí se pohodlně v oblastech s prudkými lijáky, daří se mu u řek a, jak ukazují pozorování, klidně přežívá dlouhotrvající záplavy.

Navzdory tomu je jambolan docela trpělivý v suchých oblastech s nízkou vlhkostí. Intenzivně roste, plně dospívá kolem 40 let, má rád suché počasí v době kvetení a zrání plodů. Mladé sazenice se bojí mrazu, starší stromy si krátkých mrazíků nevšímají.

Rostlina má sklon ujímat se v nízkých, vlhkých půdách, ale může se přizpůsobit i vyvýšeným místům, preferuje písčité nebo hlinité půdy.

Sklizeň

Plodit začíná japonská švestka ve věku 4–5 let. Pokud jsou podmínky příznivé, jsou koše plné plodů.

V různých oblastech sklizeň dozrává v různých obdobích, počínaje časným jarem, na Filipínách od poloviny května do léta. Na Havaji probíhá sběr plodů ke konci léta a dokonce na podzim. Například na Jávě kvete japonská švestka až koncem léta, aby dozrála koncem podzimu. Na Cejlonu je strom pokrytý květy téměř po celé letní měsíce a sklizeň je připravena ke sběru v listopadu a prosinci.

Intenzivní období sklizně plodů v Indii trvá od jara do podzimu. Proces probíhá pouze ručně. Někdy se v příznivých letech musí na plantáže vyrazit s koši i vícekrát. Na 5letém stromě je 700 bobulí považováno za slušný dar. Větší stromy jsou mnohem štědřejší.

Chemické složení

Různé části stromu obyvatelstvo oblastí výskytu japonské švestky již dávno přizpůsobilo k léčebným účelům. Terapii napomáhá přítomnost řady chemických látek.

1. Listy obsahují glykosidy flavonolu, kvercetin, myricetin, triterpenoidy, esterázu, galloil karboxylázy a tanin.
2. Kůra kmene je bohatá na betulinovou kyselinu, friedelin, ether a epi-friedelanol, kvercetin, kampferol, myricetin, má tříslovinné vlastnosti.
3. Bobule, kromě již uvedených složek, jsou plné rafinózy, glukózy, fruktózy, kyselin – citronové, jablečné, gallové, anthokyaninů. V zásadě kyselost chuti pochází z přítomnosti gallové kyseliny. Také obsahují četné vitamíny – A, C, PP a B.
4. Složení je zajímavé přítomností různých minerálů (fosfor, chlor, měď, sodík, železo, draslík, hořčík, vápník, síra), pryskyřic, tuků, proteinů, vlákniny, gallové a šťavelové kyseliny, éterických olejů, fenolů, alkaloidů, mono- a disacharidů.

Co obsahuje japonská švestka na 100 g ovoce:

• voda – 83,7–85,8 g;
• bílkoviny – 0,1–0,129 g;
• tuky – 0,15–0,3 g;
• vláknina – 0,3–0,9 g;
• sacharidy – 14 g;
• vápník – 8,3–15 mg;
• hořčík – 35 mg;
• fosfor – 15–16,2 mg;
• železo – 1,2–1,62 mg;
• sodík – 26,2 mg;
• draslík – 55 mg;
• měď – 0,23 mg;
• síra – 13 mg;
• vitamín A;
• thiamin – 0,008–0,03 mg;
• riboflavin – 0,009–0,01 mg;
• niacin – 0,2–0,29 mg;
• kyselina askorbová – 5,7–18 mg.

Seznam lze doplnit o tanin, kyselinu gallovou a stopy kyseliny šťavelové, jen ve velmi malých množstvích. Analýzy ukazují, že i listy jsou bohaté na užitečné chemické složení, a proto se používají jako vitamín pro zvířata.

Co lze připravit z džambolanu

Svíravé vlastnosti plodu se «hasí» osolenou vodou. Mnozí suší zralé bobule. Mnohem častěji se konzumují čerstvé. Je vhodné brát velké, protože jsou chutnější. Sladká nebo mírně kyselá chuť vyhovuje všem. Japonskou švestku lze použít v koláčích, omáčkách, džemech.

1. Nejméně reprezentativní ovoce se používá na šťávu, která silně připomíná hroznovou. Odrůdy s bílou dužninou se díky přítomnosti pektinu používají k přípravě hustého želé. Nedozrálé ovoce jde na ocet.
2. Jambolanská šťáva skvěle odpovídá potřebné složce pro obohacení chuti různých sirupů a šerbetu. V Indii se na ulicích nabízí nápoj v nádobách, který se připravuje z drcených plodů a šťávy. Do směsi se nalévá voda, cukr, přidává se kyselina citronová a nějaký konzervant. Vznikne nápoj podobný limonádě.
3. Jambolana je zajímavá v dezertech. Černá švestka se dává jako náplň do pudinků, koláčů, koblih, používá se při přípravě dortů, krémů na dorty. Dužnina je ideální k vaření džemů.
4. V mnoha zemích, kde je jambolana původní, se ze švestek vyrábí víno podobné kvalitou portskému vínu. Dobře se daří likérům, brandy. Pokud ovoce zkvasilo, stojí za to vyzkoušet připravit oblíbený místní nápoj «jambava».
5. V Indii se vyrábí žádaný jambolanský ocet. Je průhledný, má načervenalý odstín, lákavou vůni a přitažlivou chuť.

Využití v lidovém léčitelství

Jambolana je v léčitelství staromilcem. Obyvatelstvo jihoasijských zemí se touto bobulí zachraňuje při mnoha neduzích, včetně akutního průjmu nebo při zadržování moči.

1. Různé části rostliny aktivně ovlivňují zpomalení rozvoje cukrovky. Experimenty a výzkumy to potvrdily. Je známo, že vařený listový odvar výrazně snižuje hladinu cukru v krvi u myší. Za účelem prevence onemocnění se v některých zemích užívá prášek ze sušených semen.
2. Šťáva z černé švestky, zředěná vodou, pomůže překonat angínu. Je třeba kloktat. Mimochodem, stejná tekutina jako léčebná pleťová voda zmírní projevy kruhového lišeje.
3. Semena se používají při problémech s trávením. Historie léčby dokazuje, že plod jambolany bojuje s vředovou chorobou a průjmem. Antibakteriální vlastnosti ničí patogeny, které obsadily žaludek nebo střeva. Kromě toho organická vlákna dužniny a slupky normalizují vlnovité pohyby střev pro nerušený přesun potravinových mas. Bolesti břicha uklidní extrakt z listů. Je prospěšný také při dermatitidách různé etiologie, silném dusivém kašli, zácpě, horečnatých stavech, dezinfekčně působí na sliznici dutiny ústní.
4. V Indii, když se na kůži objeví vyrážka, se jako první sáhnout po obkladech z lístečků japonské švestky. Pokud se objeví vředy, ošetřují se odvarem z kůry. Kůra se používá také při anémii, úplavici a cukrovce.
5. Léčba arteriální hypertenze pomocí odvarů a extraktů z kůry a listů japonské švestky se již stala tradiční. Plody obsahují triterpenoid. Tato látka brání hromadění cholesterolu. To je dobré pro ty, kteří mají zdravotní problémy, a pro lidi v rámci prevence. Inhibitor cholesterolu snižuje riziko vzniku srdečního infarktu, brání ukládání plaků v cévách, ateroskleróze a hypertenzi.
6. Kořeny japonské švestky jsou prospěšné. Mnohé národy je používají, když člověka postihnou záchvaty epilepsie.
7. Člověk trpící krvácejícími hemoroidy by měl začít konzumovat černou švestku, a to každý den po dobu 2–4 měsíců, aby nastala úleva.
8. Celkově posilující účinek přinese odvar ze semen džambolanu s medem. Odstraní únavu, vrátí tělu sílu a tónus. Pro větší účinnost lze přidat šťávu z amly.
9. Jsou popsány případy, kdy šťáva z listů zachránila při kousnutí stonožkou a působila jako protijed, když se člověk otrávil opiem.
10. Význam antioxidantů pro lidský organismus je všeobecně známý. Vědci objevili tyto preventivní mechanismy v listech černé švestky. Esenciální oleje, jimiž jsou stromy a plody džambolanu bohaté, stále čekají na důkladné prozkoumání, a přitom se již dělí s lidmi o své antibakteriální a antioxidační vlastnosti.
11. Plody černé švestky obsahují hodně vitamínu C, který, jak je známo, blahodárně působí na pokožku. Jde o to, že vedle antioxidačních vlastností se vitamín podílí na tvorbě kolagenu, který zabraňuje předčasnému stárnutí. Tím se pokožka regeneruje a zlepšuje se vzhled. V tradiční medicíně asijských zemí se prášek ze semen džambolanu předepisuje, když je třeba odstranit jizvy a skvrny.
12. Zkušenostmi je prokázáno, že černé švestky nejsou jen radostí pro labužníky, jsou nekonečně prospěšné pro zdraví. Pouze při vážné patologii trávicího traktu je jíst nelze, ostatní kontraindikace se týkají pouze individuální nesnášenlivosti.

Oblast použití

1. Stromy džambolanu jsou uznávány včelaři. Květy mají vysokou medonosnost.
2. Listy se používají jako potrava pro bource morušového a krmivo pro dobytek v Indii. Na Zanzibaru si místní obyvatelé čistí zuby větvičkami švestky.
3. Éterický olej získaný z listů dodává vůni při výrobě mýdla nebo levného parfému.
4. Z kůry stromů se připravují barviva. Jsou stálá a mají mnoho odstínů hnědé.
5. Kůra obsahuje tříslovinu, používá se při zpracování kůže a konzervaci rybářských sítí.
6. Dřevo termiti neprokousnou, což z něj činí žádaný materiál. Může dlouho vydržet ve vodě. Samozřejmě čas si vybírá svou daň a deformace je možná. V Indii se toto dřevo používá na stavební materiály – trámy, desky, sloupky. Bylo přizpůsobeno mnoha odvětvím zemědělství i nezemědělství. Stačí říct, že železniční pražce mohly být dříve z džambolanových stromů.
7. V lidovém léčitelství, tradiční medicíně a farmacii jsou zásluhy džambolany znatelně výraznější. V lékárnách v Evropě, Africe, Americe jsou k dostání semena a sušená kůra. Dodávky zajišťují země jihovýchodní Asie.

Jaké může přinést škody

1. Varujte se sbírat plody ze stromu rostoucího podél dálnice. Plody absorbují olovo a další nepříjemnosti znečištěného ovzduší.
2. Ještě nedostatečná prozkoumanost nabádá k opatrnosti a nedoporučuje konzumovat džambolanu těhotným ženám a kojícím matkám, a to ani kvůli léčbě.
3. Džambolana snižuje hladinu cukru v krvi, proto je kontraindikováno ji jíst před plánovanou operací a po chirurgickém zákroku.
4. Není vhodné jíst plody na lačno a pít mléko ihned po snědené džambolaně.

Džambolana se ve své historické vlasti těší popularitě a úctě. Každému člověku neublíží, když se blíže seznámí s černou džambolanou. Stojí za pozornost!

Fotografie džambolany