Jak správně pít saké

Alkoholický nápoj saké se vyrábí z rýže. A navzdory rozšířené mylné představě není silný, alkoholu má jen 18–20 stupňů. Takže to vůbec není vodka, jak si mnozí myslí. Silou se blíží spíše vínu nebo pivu a jeho konzistence je podobná likéru. Barva saké může být zlatavá, jemně žlutá, někdy jantarová, a jeho chuť nezřetelně připomíná sherry, navíc v ní jsou ovocné tóny. Dochuť nejlepších druhů připomíná vyzrálý drahý sýr, houby nebo dokonce sójovou omáčku.

Co je saké

Nápoj se vyrábí z rýže s přídavkem rýžového sladu. Technologie výroby je založena na plísňové fermentaci. Podstata procesu je taková: mladina připravená z rýže přesně stanovených odrůd se fermentuje pomocí plísně kódži a kvasnic. V současnosti se používá asi 60 odrůd rýže, každá z nich obsahuje velké množství škrobu. Nejvhodnější jsou odrůdy jako Jamadanišiki, pěstovaná na plantážích prefektury Hego, a Omači pocházející z Okajamy. Kvalita nápoje závisí na stupni vyleštění rýže.

Velký význam pro saké má také voda používaná k jeho výrobě. Nápoj vyrobený z měkké vody je jemnější, lehčí, ženštější. Hutnější, sytější saké vzniká z tvrdé vody. Kromě toho musí obsahovat fosfor, vápník, draslík a hořčík, ale nesmí v ní být železo a mangan. Voda se odebírá převážně z několika pramenů.

Technologie výroby saké zahrnuje několik fází:

1. V první fázi se rýže leští, čímž se odstraňují otruby, a tím se zbavuje bílkovin a tuků, které dodávají hotovému nápoji nepříliš příjemné tóny – jak v chuti, tak ve vůni. Zrnko se může obrousit až o 65 %.
2. Dále se rýže propláchne, namočí se na několik hodin, přičemž doba máčení závisí na tom, do jaké míry je zrno vyleštěno – čím silnější leštění, tím kratší doba. Poté se rýže ošetří párou. To je důležitý okamžik, protože při příliš dlouhém působení páry se rýže převaří, v důsledku čehož kvašení probíhá příliš rychle, a nápoj nestihne plně získat chuť. Nedovařená rýže kvasí ne v celé své tloušťce, ale pouze na povrchu.
3. Dalším krokem je příprava kvásku s plísní kódži. To je nejzodpovědnější část technologického procesu. Plíseň kódži se přidá do rýže a nechá se na jeden a půl až dva dny na teplém místě s vysokou vlhkostí. Proces se často kontroluje – každé 3–4 hodiny.
4. Dále se získaný kvásek smíchá s rýží, přilije se voda, přidají se kvasnice a směs stojí od půl měsíce do měsíce, přičemž se přeměňuje v alkohol. Postupně, během prvních čtyř dnů, se k ní ve třech fázích přidává rýže a voda. Tento vícestupňový proces je nutný k zajištění potřebného poměru kódži a kvasnic. A teprve poté pro nápoj nastává období klidu.
5. Po skončení kvasného období se kapalina filtruje a dělí na čisté saké a bílý sediment. Poté se kapalina čistí, prochází filtrem s aktivním uhlím. Tím se odstraní nežádoucí pachy, ale také se mírně potlačí barva.
6. Závěrečnou fází je zrání, během kterého se saké nejprve pasterizuje, aby se zničily bakterie a kvasnice, a poté se umístí do hermeticky uzavřených nádob na dobu od půl roku do roku.

Výsledkem je nápoj o síle přibližně 18–20 stupňů, avšak často se před lahvováním ředí vodou, aby dosáhl 15 stupňů.

Saké nesnáší světlo a vysokou teplotu vzduchu, proto je třeba ho skladovat v chladu a temnu. Nejlepším místem pro něj je lednička, přičemž ani na dvířkách se necítí příliš dobře, preferuje hloubku poliček.

Druhy

Klasifikace japonského alkoholického nápoje je založena na dvou nejdůležitějších znacích. Prvním je ukazatel leštění rýže, druhým je metoda, kterou je kvašení zastaveno: samo o sobě nebo přidáním alkoholu. V názvech nápojů, které samostatně, bez alkoholu, ukončily kvašení, se obvykle vyskytuje slovo „Džunmai“ (nebo „Džummai“).

1. Takže odrůda Džunmai (nebo Džummai) – toto saké je naprosto čisté, bez přísad. Nepřilévá se do něj alkohol, nepřimíchává se cukr ani škrob. Základem je pouze rýže se stupněm leštění od 90 do 70 %. Aroma je lehce květinové, takové saké se obvykle podává buď chlazené – při teplotě 15 a 20 stupňů, nebo ohřáté na 40 stupňů.
2. Fucušu – nápoj s přídavkem alkoholu, na bázi rýže s minimálním 90% vyleštěním, při kterém se pouze odstraní vrchní proteinová vrstva, bránící kvašení. Toto je nejrozšířenější druh, zabírá tři čtvrtiny celkové produkce. A v podstatě se jedná o obyčejné, ne špatné stolní víno, podobné evropským, s výrazným aroma a nezapomenutelnou chutí, ale bez nějakých zvláštních, jasně vyjádřených sólových tónů. Podává se jak ochlazený na teplotu 5 nebo 10 stupňů, tak ohřátý na 50.
3. Hondžedzo – pro jeho výrobu se rýže leští na 70 % a přidává se trochu čištěného alkoholu (nebo čistého lihu) pro změkčení chuti a zvýraznění aroma. Výsledná chuť je mírně trpká, ale lehká. Doporučuje se podávat při 5, 10 stupních nebo ohřátý na 50. Tento druh saké je dražší než ostatní.
4. Džunmaj Gindze – při výrobě tohoto druhu saké se používá nejen rýže s leštěním 60 %, ale také květinové kvasnice. Výsledkem je, že produkt kvasí při poměrně nízké teplotě. Vzniká poměrně jemný aromatický nápoj, ve kterém výrazně vynikají tóny ořechů, květin, ovoce a bylin. Pije se ochlazený na 10 stupňů.
5. Gindze – saké z rýže leštěné na 60–70 %, kvašení se zastaví přidáním alkoholu. Aromatem je velmi podobné Džunmaj Gindze, ale ostřejší chuti. Podává se ke stolu ochlazené na 10 stupňů.
6. Džunmaj Daigindze – pro výrobu tohoto saké se používá rýže s vysokou úrovní leštění – 50 % a více, někdy dokonce až 23 a 10 %, alkohol se nepřidává. Aroma je výrazné, dobře vyjádřené, zároveň jemné a nenápadné, chuť vytříbená a nezapomenutelná. Podává se jak ochlazený na 10 stupňů, tak teplý, avšak při ohřívání se jemné aroma ztrácí.
7. Daigindze – saké nejvyšší kvality, pro jeho výrobu se bere na 50 % leštěná rýže nejlepších a nejcennějších odrůd – mijamanišiki, jamadanišiki nebo gohjakumangoku. Je podobné svému protějšku Džunmaj Daigindze, ale díky přidanému alkoholu je sytější. Před pitím se neohřívá, konzumuje se studené nebo pokojové teploty.
8. Genmai – patří k drahým druhům, pro jeho výrobu se používá hnědá neleštěná rýže. Vyznačuje se hlubokou sametovou chutí a intenzivním aroma mandlí a limetky, a v dochuti jsou cítit tóny karamelu s jalovcem. Pije se pouze po ochlazení na 5 stupňů.
9. Tokutej Mejsesju – je považován za elitní nápoj, nejlepší ze všech druhů japonského alkoholu, je pozicionován jako prémiové zboží. Vyrobit jej mohou pouze zkušení zruční mistři, kteří nasákli znalosti a dovednosti shromážděné předchůdci po staletí. Tento druh saké se vyznačuje nejen vynikající kvalitou, ale také vyšším obsahem alkoholu.

Saké se dělí na nefiltrované a filtrované, nepasterizované a pasterizované.

Nefiltrované (neboli nigori) se obvykle vyrábí buď jako Fucušu, nebo Dzjunmaj, ostatní jsou obvykle filtrované. Nefiltrované se doporučuje pít chlazené, protože v teplém stavu začíná hořknout a ztrácí celé své originální aroma.

Nepasterizované (neboli namačozo) je také lepší neohřívat, aby se neztratilo jeho aroma.

Složení a kalorická hodnota

Saké je produkt, který vůbec neobsahuje žádné tuky. Sacharidů ve 100 g nápoje je téměř 5 g, bílkovin – 0,5 g. Kalorická hodnota na uvedené množství činí 134 kcal neboli 6,7 % denní dávky 2000 kcal. Ethanolu obsahuje 16,1 g.

Mikroprvků má nápoj bohatou sadu. Obsahuje vápník a fosfor potřebné pro vlasy, nehty a kosterní soustavu; draslík, který zajišťuje normální činnost srdce; železo podílející se na krvetvorbě a také sodík zapojený do činnosti krevního oběhu. Kromě toho je v saké obsažen hořčík, známý svou schopností uklidňovat nervový systém; zinek zodpovědný za metabolické procesy; měď podílející se na činnosti oběhové a vylučovací soustavy lidského těla; a také selén, který hraje roli antioxidantu.

Jak správně pít saké

V Japonsku si velmi váží národních tradic a rituálů, do jejich dodržování vkládají hluboký smysl. A na pití saké se toto pravidlo také vztahuje. Na novoroční saké se scházejí 1. ledna. Existuje speciální vzpomínkové saké a zvláštní postup pro svatební obřady.

Japonci považují za vrchol neslušnosti nalévat si alkohol sám sobě. Hostům nápoj obvykle nalévá hostitel a jemu pak člověk sedící vedle. Džbánek s nápojem je třeba držet oběma rukama, neboť právem nalévat jednou rukou je obdařen pouze ten, jehož status je vyšší než status toho, komu se nalévá. Pokud šálek nalévá osoba výše postavená, host by ji měl nejen držet v pravé ruce, ale také podsunout dlaň druhé ruky pod dno šálku.

Když džbánek obešel kruh a nevynechal ani jeden šálek, zvednou je do úrovně očí a společně řeknou: „Kanpai!“ Během následného kontaktu šálků opět vstupuje v platnost tradice: nelze zvednout svou nádobu výše než šálek vysoce postaveného hosta, s nímž si připíjíte.

„Kanpai“ znamená „do dna“, ale to nic neznamená. Není obvyklé vyprazdňovat nádobu jedním nebo dvěma doušky naráz. Stačí udělat jen malý doušek, v krajním případě dva. Právě proto rituál pití saké trvá dlouho.

Během ceremonie pití saké je třeba držet záda rovná: správné držení těla je další součástí rituálu. A pokud náhle nastane opilost, je nutné se uvolnit, nepanikařit a neostýchat se, narovnat záda a zazpívat dlouhou píseň.

Během velkých slavnostních hostin se často provádí obřad kruhové číše. Ten, kdo vede hostinu, nalije saké do velké misky, upije z ní a pošle ji po kruhu. Po tomto rituálu hostina pokračuje.

Z čeho se pije

Saké se podává v malých džbánečcích z porcelánu nebo keramiky, kterým se říká tokkuri. Jsou kulaté, s úzkým hrdlem připomínající vázy. Je také možné podávat nápoj v nádobě připomínající miniaturní čajovou konvici – to je katakuchi.

Džbáneček se přináší a staví na stůl na speciální keramický podstavec, který Japonci nazývají tokkuri-hakama.

Alkoholický nápoj se pije z malých šálků zvaných čoko, vyrobených z hlíny, dřeva nebo skla. Šálky trochu připomínají malé misky na čaj. Na oficiálních akcích se saké nejčastěji podává v plochých miskách zvaných sakazuki.

Někdy se ke stolu přinášejí drobné čtvercové krabičky o objemu jen 30–40 ml, zvané masu. Obvykle se jimi měří množství rýže, ale lze do nich také nalít saké a pít podle všech japonských pravidel.

Dnes se však zdaleka ne všichni drží tradic, takže je docela možné vidět podávání ve vinné skleničce, a to už nikoho nepřekvapuje.

Čím zakusovat

Mnozí stále považují saké za exotiku, a proto předpokládají, že je třeba jej zakousnout speciálními, specifickými produkty a pokrmy.

Protože se tento nápoj doporučuje jako aperitiv a digestiv, lze jej vůbec nezakousnout. Existuje však řada produktů, které dokážou zvýraznit chuť saké a učinit ji harmoničtější.

Kategoricky se nedoporučuje doprovázet saké ostrými pikantními omáčkami a pokrmy: zastíní charakteristickou chuť nápoje a jeho vůni. Celkově kvalita alkoholu diktuje seznam povolených produktů a jídel, a čím je dražší, tím přísnější požadavky jsou kladeny na předkrmy.

Například Honjozo se dobře hodí k tradičním japonským sushi, sashimi (tenké plátky ryb), omáčce teriyaki. Daiginjó se řadí mezi dražší nápoje a k němu se hodí kachna, jehněčí nebo sashimi. K odrůdě Genmai, která zaujímá ještě vyšší cenovou kategorii, se podává drahá hořká čokoláda, vybrané tvrdé sýry a tradiční japonská tempura.

Jako pochutina k saké se dále doporučuje zelenina nakládaná a kvašená – kořen vodního lotosu, daikon, – jikry ze sledě, ústřice, dále pokrmy z úhoře, tuňáka, kalamáru, mořského ježka. Jsou dobrým základem pro japonský nápoj, na kterém vypadá výhodně. Nejsou zakázány ani saláty, dezerty a dokonce polévky.

Čím zapíjet

V japonské tradici není zvykem zapíjet saké. Ale přidává se do koktejlů a výsledek je velmi dobrý.

Proč se saké pije teplé

Ve skutečnosti lze saké před konzumací nejen ohřát na 50–60 stupňů, ale také ochladit na 5 nebo 10. Teplý nápoj nebo chlazený – to je určeno jak kvalitou nápoje, tak přáním pijícího.

Původně platilo pravidlo: studené pít pouze vysoce kvalitní, drahé saké. A ohřívat se má to levnější a horší kvality, protože při zvýšení teploty se vůně a chuť nápoje vytrácejí – až do úplného vymizení. Pokud by drahé druhy – jako Gindze a Džunmaj gindze, které se vyznačují výraznými aromatickými tóny a originálními chuťovými akcenty, ztratily tyto své výhody, bylo by to upřímně škoda. Levnější varianta – například Fucusjú – neutrpí tolik, spíše se zlepší. To proto, že ohřátí odstraní éterické oleje, které přešly do alkoholu z málo zpracované rýže, jež byla jeho základem. Saké tím jen získá. A v chladném počasí několik doušků teplého zahřívajícího nápoje – to je, jak se říká, to, co doktor nařídil.

Ohřát saké je snadné: stačí držet tokkuri několik minut v hrnci s horkou vodou.

Japonci definovali stupně ohřevu saké takto: 30 stupňů – sluneční; 35 stupňů – lidské teplo (nebo lidská kůže); 40 stupňů – sotva teplé; 45 stupňů – teplé; 50 stupňů – horké; 55 stupňů – pálivé (nebo extra).

Prospěšnost a škodlivost saké

Tradiční národní nápoj byl učenými muži Země vycházejícího slunce důkladně prozkoumán. Jejich závěr je jednoznačný: saké je prospěšné pro organismus – za předpokladu, že se pije v mírném množství. Při dodržování pravidla „Střídmost a opatrnost“ tento alkohol pomáhá normalizovat krevní tlak, výrazně osvěžuje paměť a stimuluje činnost srdce a oběhového systému. S jeho pomocí se předchází rozvoji anginy pectoris a srdečním příhodám, oddaluje se vznik nádorů – jak benigních, tak maligních. Je to dobrý prostředek prevence onkologických onemocnění.

Díky svým složkám má saké dezinfekční účinek, pomocí obkladů na jeho bázi se dosahuje rychlejšího vstřebávání hematomů a krvácení. Tomuto nápoji podléhá i nespavost způsobená chronickou únavou. Ale pro zlepšení spánku se nemá alkohol pít, nýbrž přidávat do koupele, kterou se užívá před odchodem do postele. Pro relaxační koupel stačí nalít do teplé vody malou sklenici (200 ml) saké.

Japonky používají tento nápoj ke kosmetickým účelům pro zlepšení stavu pleti, potírají si jím obličej. Výsledkem je, že pleť se zesvětlí, vyčistí, zúží se póry, pokud je tam výsev akné – sníží se jejich počet. Systematické používání saké napíná pleť, výrazně ji zjemňuje.

Kuchaři přidávají nápoj k ochucení kuřete, ryb – obzvláště důležité je jeho přidání při přípravě ryby fugu, známé svým smrtícím jedem.

Navzdory tomu, že se saké vyrábí z živých přírodních produktů podle bezpečných receptur a neobsahuje škodlivé látky, nelze zapomínat, že je to přece jen alkoholický nápoj, proto ho nelze pít často a ve velkém množství. To negativně ovlivní játra, zhorší jejich stav – až do rozvoje cirhózy.

Ze stejného důvodu je saké kontraindikováno pro těhotné ženy a kojící matky, stejně jako pro osoby mladší 18 let.

Alkoholický nápoj by neměli pít ani ti, kteří ze zdravotních důvodů musí užívat léky. Alkohol a léky jsou neslučitelné, jejich kombinace může poškodit organismus.

Koktejly se saké: recepty

„Saké Bomb“

Vlijte do shakeru 80 ml saké, připravte 30 ml jahodového sirupu. Namočte okraj sklenice sirupem, ponořte jej do krystalového cukru, zbytek sirupu přidejte do saké. Důkladně promíchejte obsah shakeru a opatrně vlijte do sklenice. Na párátko napíchejte pár oliv a vložte je do koktejlu.

Chutná jako skutečná gastronomická bomba, není divu, že koktejl má takový název.

„Gejša“ s rajčatovou šťávou

Nejprve smíchejte v malém šálku kapku citronové šťávy s kapkou sójové omáčky a trochou wasabi – doslova na špičku nože. Přilijte do směsi 90 ml rajčatové šťávy a přelijte do shakeru, do kterého přidejte 40 ml saké. Důkladně protřepejte směs a po vylití koktejlu do sklenice ozdobte stonkem celeru a plátkem limetky. Podávejte nápoj vychlazený. Je osvěžující, lehký, s lahodným pikantním tónem.

„Zen“

Vlijte do shakeru 60 ml kvalitní vodky a 60 ml saké, dále 30 ml zeleného čaje a 20 ml čerstvě vymačkané citronové šťávy. Protřepejte se třemi až čtyřmi kostkami ledu.

Rozlijte koktejl do skleniček na vodku nebo do šálků na saké. Bude chutnat těm, kterým se saké zdá málo silné.

„Poslední vzdech“

Do shakeru naplněného ledem vlijte dobře vychlazené alkoholické nápoje: 90 ml saké, 70 ml vermutu Bianco a 25 ml banánového likéru. Důkladně protřepávejte asi minutu, přeceďte a vlijte do sklenice. Toto je porce pro jednu osobu. Přestože je síla koktejlu nízká, díky objemu může srazit z nohou člověka nezkušeného v popíjení.

„Sluneční saké“

Vlijte do shakeru 40 ml saké, 30 ml broskvové šťávy, necelou lžíci citronové šťávy a 50 ml jablečné šťávy. Přidejte kardamom na špičku lžíce a hrst kostek ledu. Promíchejte, přeceďte, vlijte do koktejlové sklenice a podávejte se slámkou. Tento koktejl je pro ty, kteří milují džusy, nealkoholické nápoje a vyhýbají se silným.

„Na Měsíci“

Smíchejte ve sklenici 30 ml vermutu Bianco s 80 ml saké a lžící citronové šťávy. Na okraj sklenice nasaďte plátek citronu. Chuť koktejlu je zajímavá, ale výsledek „přátelství“ vermutu a saké se bude líbit zdaleka ne všem.

„Pálivé saké“

V shakeru smíchejte 10 ml likéru amaretto s 50 ml saké. Přelijte do sklenice, ozdobte lístkem bazalky a několika kuličkami černého pepře. Koktejl pro milovníky ostrých a kořeněných chutí a vůní, v doznívání jsou přítomny tóny mandlí.

„Nozomi“

V shakeru smíchejte s malým množstvím ledu 30 ml švestkového vína, 40 ml saké a lžíci medového sirupu. Přelijte do sklenice, vložte lístek bazalky a dejte na 15–10 sekund do mikrovlnné trouby. Mírně ohřátý nápoj začne uvolňovat aroma švestek a medu.

Navzdory neobvyklému způsobu přípravy je koktejl velmi chutný.

„Malinové saké“

Nalijte do šejkru 50 ml malinového sirupu a 100 ml saké. Promíchejte a přelijte do sklenice se 3–4 kostkami ledu.

Nápoj si oblíbí ti, kteří mají rádi experimenty a maliny v jakékoli podobě.

Japonské daiquiri

Do šejkru vložte hrst kostek ledu a nalijte po neúplné polévkové lžíci cukrového sirupu a citronové šťávy, 90 ml saké a 25 ml melounového likéru. Třeste 15–12 sekund, poté koktejl přeceďte do sklenice a ozdobte ho kouskem zázvoru.

Jak vyrobit saké doma

Pro domácí přípravu saké se nejlépe hodí lepkavá a lepivá rýže. Dále je nezbytná plíseň kódži, která se používá pro svou schopnost přeměnit škrob obsažený v rýži na zkvasitelný cukr. Pokud se vám nepodaří takové kvasnice najít, můžete je nahradit vinnými kvasnicemi, aby byl alkohol silnější, a přidat cukr. Pekářské droždí se nehodí: pokud je použijete, místo saké získáte rýžový kvas.

Z 1 kg rýže vznikne 6 až 8 litrů mladiny, s ohledem na to je třeba se zásobit kvasnicemi, po přečtení jejich dávkování na obalu. Později bude ještě potřeba cukr – ten udělá nápoj silnější a sladší.

Rýži propláchněte v několika vodách, aby zmizela zákal, a zalijte ji v hrnci vroucí vodou – tak, aby voda pokryla zrní vrstvou asi 3 centimetry. Hrnec zakryjte pokličkou a odstavte na stranu na hodinu, poté vodu přefiltrujte pomocí sítka.

Dále vařte rýži v páře po dobu 25–30 minut, přičemž zrna by měla být volně přikryta pokličkou. Když zrnka změknou a budou trochu sladká, rozložte produkt na plech nebo tác v rovnoměrné vrstvě, počkejte na úplné vychladnutí a po celé jeho ploše rovnoměrně rozsypte kvasnice. Promíchejte rýži s kvasnicemi.

Dále přemístěte směs rýže a kvasnic do skleněné nádoby a uzavřete ji, přičemž vytvořte kvasnou zátku z hadičky, kterou vyveďte do vedlejší nádoby s vodou. Tato směs musí stát celý měsíc v teplé místnosti při teplotě alespoň 22 stupňů. Mladina se začne pomalu, ale znatelně oddělovat.

Po měsíci oddělte rýži od tekutiny, přeceďte mladinu a důkladně ji vymačkejte. Zrno již nebude potřeba, lze ho vyhodit.

Vzniklá tekutina je již mladé saké. Přesto ho čeká druhý stupeň přípravy. Je třeba přidat cukr v poměru 120 g na 1 litr a znovu umístit do nádoby s kvasnou zátkou. Nápoj musí stát ještě 5 až 15 dní – dokud neprokvasí. Saké po dokončení kvašení zesvětlí, už se z něj neuvolňuje plyn. Na dně nádoby se vytvoří usazenina.

Opatrně, pomocí hadičky, slijte tekutinu bez usazeniny do jiné nádoby. Pokud chybí sladkost, můžete přidat ještě cukr, to už je na vkusu. Hotový nápoj rozlijte do skleněných lahví a pevně uzavřete.

Pokud jste saké připravovali na základě plísně kódži, je nutné nápoj pasterizovat, aby se plíseň zneškodnila; pro saké připravené na vinných kvasnicích tato fáze není nutná.

Pro pasterizaci budete potřebovat velký hrnec, na jehož dno umístíte dřevěný rošt nebo vložíte bavlněnou látku složenou do několika vrstev (můžete použít ručník). Doprostřed postavte nádobu naplněnou vodou, do níž ponoříte teploměr, okolo rozmístěte lahve, naplňte hrnec vodou a začněte ji zahřívat. Když dosáhne teploty 62–63 stupňů, pečlivě sledujte, aby rtuť teploměru nestoupala výše, jinak saké získá příchuť vařeného.

Délka pasterizace je přímo úměrná objemu lahve: půllitrovým stačí 20 minut, těm s objemem 0,7 l o 5 minut déle, litrové se pasterizují půl hodiny.

Vypněte plyn, nechte lahve chladnout přímo ve vodě. Když její teplota klesne na 35–40 stupňů, lahve vyjměte. Těsnost uzávěru můžete zkontrolovat otočením lahve dnem vzhůru.

Nápoj by měl definitivně dozrát ve sklepě po dobu tří měsíců při teplotě nepřesahující 12 stupňů.

Zajímavosti

1. Japonci se naučili připravovat saké již před téměř dvěma tisíci lety. Po stovky let bylo dostupné pouze císařskému dvoru a šintoistickým chrámům, ale později – ve středověku – se ho naučili vařit i ve vesnických komunitách. Tehdejší technologie byla velmi zvláštní: rýži žvýkali a plivali do nádoby, ve které poté probíhal proces kvašení. Plíseň kódži byla objevena až později.
2. Od 17. století se saké začalo připravovat ve velkých sériích – pro obchod. Centrem, kde byla soustředěna hlavní výroba saké, se stala oblast Kinki (na tomto území se nyní nacházejí prefektury Osaka, Kjóto, Osaka, Hjógo a Nara).
3. Při fermentaci se používají plísně, které se liší od těch, které připravují víno; kvůli nim se nápoj nemůže dlouho skladovat. I rok je pro saké riskantní doba. Proto neexistuje saké s dlouholetým zráním.
4. Jednou se japonský císař Saga vydal na zimní lov, kde mu přišlo nevolno a začal se třást zimou. Ministr Fudžiwara Fujucugu, který císaři dělal společnost, vymyslel ohřát saké a poté dal nápoj nemocnému. Tomu zimnice přešla a cítil se mnohem lépe. To byl první případ pití ohřátého saké. Od té doby se u Japonců stalo tradicí vypít šálek horkého saké v chladném zimním počasí.
5. Až do 40. let minulého století výroba saké v Japonsku stoupala, ale s počátkem druhé světové války většina továren zavřela. Výroba se znovu oživila až od 70. let, ale hlavní důraz byl kladen na nápoje prémiové třídy. Stalo se tak proto, že výrobci se naučili novým metodám zpracování rýže – mechanizovaným. A ta fáze, která byla dříve nejpracnější, se stala dostupnější.
6. Dnes je v zemi vycházejícího slunce zhruba tisíc továren na výrobu saké, což je mizivé ve srovnání s dobou, kdy byl nápoj na vrcholu popularity. Tehdy se počet továren pohyboval kolem 30 tisíc.
7. V Japonsku se pije mnohem méně saké než v Severní Americe nebo Evropě. Japonci jsou obecně národ, který pije málo. Výraz „ožrat se jako prase“ u nich znamená vypít více než tři malé mističky saké za jeden večer.

Fotografie saké