Hořec: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Jemné modré, fialové, žluté zvonky hořce se otevírají na jaře nebo na podzim a zvou bylinkáře na procházku za užitečnou rostlinou. Jeho léčivé vlastnosti byly využívány již ve 2. století před naším letopočtem, kdy se pomocí oddenků léčil mor. Nadzemní část je také ceněna a používána v mnoha lidových receptech.

Jak vypadá a kde roste

Celkem čeleď zahrnuje 400 druhů. V evropské části je rozšířeno 96 z nich. Mají společné znaky, liší se však velikostí a dobou kvetení. Nejmenší zástupci dorůstají nejvýše 20 cm a obři dosahují 1,5 m. V podstatě se jedná o polokeře s přímými stonky a mohutnými oddenky. Listy jsou dlouhé, šípovité, s výraznou rýhou uprostřed listové čepele.

Koruna květu je nejčastěji zbarvena do fialova, modra, žluta nebo bíla. Uvnitř převládá tmavší odstín, vnější strana je světlejší, často se vyskytují proužky směřující od báze k okrajům okvětních lístků. Ve srovnání s délkou stonků jsou květy velké, podobné zvonku.

Areál výskytu zahrnuje téměř celou zeměkouli kromě nejsevernějších oblastí. Ale nejraději roste hořec neboli hořeček, jak se mu říká u nás, v mírných šířkách. Navíc se nebojí nadmořské výšky a řídkého vzduchu, někdy stoupá až do 5500 m nad mořem. Často se vyskytuje na alpských loukách ve směsi bylin. Souvislé porosty téměř netvoří, soustřeďuje se po 3–4 trsech.

Jako léčivou rostlinu ji již dlouho pěstují na apatykářských zahrádkách, aby nemuseli chodit pro léčivou surovinu po horách a stráních. Má poměrně dobrou okrasnou hodnotu, vysazuje se samostatně nebo v rámci květinových záhonů. Lze zkombinovat odrůdy s různou dobou kvetení a zajistit celosezónní záhon s neobvyklými jemnými zvonky, čímž získáte dvojí užitek – estetický požitek a snadný sběr potřebné suroviny.

Druhy

Vyskytují se jednoleté a vytrvalé odrůdy. V zahradnictví se dává přednost trvalkám, v léčebné praxi se používá několik hlavních druhů:

• bezlodyžná,
• jarní,
• plicní,
• daurská,
• křížatá,
• žlutá,
• velkolistá.

Druhy jsou typické pro různé přírodní podmínky, většinou se nebojí mrazů a nevyžadují při pěstování velkou pozornost. Sbírají se v přírodních podmínkách nebo se pěstují na chatových a přidomových zahradách.

Důležité: Některé druhy hořce jsou považovány za vzácné a ohrožené kvůli lidské hospodářské činnosti.

Jarní
Nejmenší, dorůstá maximálně 3–5 cm. Na přímém stonku rozkvétá jeden jasně modrý květ. Rostlina je vytrvalá, nebojí se mrazů, není náročná na podmínky pěstování, má analgetické, baktericidní a mírně uklidňující účinky. V lidových receptech se používají oddenky a listy.

Bezstonková
Stonek se zvedá nad zemí o 9–10 cm, květ je velký, jasně zbarvený, zvonkovitý. Na jednom místě roste několik let, je odolná proti mrazům.

Zajímavost: Podle ní lze předpovídat počasí, několik hodin před deštěm se koruny květů zavírají.

Plícní
Výška rostliny je 60 cm, stonek je jeden, nevětví se, úzké listy sedí těsně, uspořádané v častých patrech. Květ je zvonkovitý, sytě modré barvy. Na vrcholu stonku koncem léta rozkvétá 1, zřídka 2 květy s charakteristickými čárkovanými linkami na vnější straně.

V lidovém léčitelství se používají nadzemní části a kořen. Používá se k vyhánění parazitů ze střev, stabilizaci nervového systému, zmírnění bolestí při menstruaci a normalizaci tonusu dělohy.

Daurská
Od ostatních se liší květy shromážděnými v květenstvích po 5–8 kusech. Jsou uspořádány ve 2–3 patrech na téměř bezlistém stonku. Masové kvetení připadá na srpen. Většina listových čepelí vyrůstá z přízemní růžice. Obklopují stonek, který se zřídka vytahuje výše než 40 cm.

Odvary a nálevy z kořenů a nadzemní části mají antipyretické, imunostimulační a antibakteriální účinky. Používají se při revmatismu, svalových bolestech, ke snížení bolesti při zraněních, uvolnění cévních křečí a záchvatů migrény. Dobrý antivirový účinek umožňuje jeho použití během virových epidemií chřipky, ARVI. Odvary jsou doporučovány mužům jako podpůrný prostředek při trvalém stresu a emocionální únavě. Pravidelné užívání hořce vrací potenci, obnovuje mechanismus sexuálního vzrušení.

Křížatá
Jedna z nejcennějších z pohledu bylinkářů. V receptech se používá kořen. Rostlina preferuje kamenité svahy, otevřená slunná místa. Výborně se cítí v sousedství jiných lučních trav. Polokeř dosahuje výšky 70 cm. Vyznačuje se nevětvenými přímými stonky s mohutnou přízemní růžicí listů. Květy se tvoří ve svazečcích v úžlabí listů. Začínají se otevírat téměř současně, počínaje spodními patry. Kvetení připadá na letní období, od druhé poloviny června, semenná tobolka se tvoří v září.

Kořeny obsahují alkaloidy, hořčiny a éterické oleje. Nálev a odvar z nich se používají při problémech s trávicím traktem, pálení žáhy, polyartritidě, anémii a špatné chuti k jídlu. Obklady a zábaly stimulují regeneraci při mokvajících a hnisavých ranách, prášek smíchaný s květy heřmánku je účinný při poškození kůže.

Při hyperhidróze nohou se používají oddenky spolu s drcenou dubovou kůrou.

Žlutá
Byla používána ve starověkém Řecku a Římě k normalizaci trávení, oddenky se používaly k léčbě moru a prevenci střevních onemocnění. Nejvzácnější, mizející druh, zapsaný v Červené knize. Pěstuje se obtížně, v přírodě mizí, protože může obývat pouze určitá místa, která jsou často osvojována člověkem.

Nejvyšší druh, dosahuje 1,5 m, z oddenku vyrůstá několik mohutných přímých stonků. Barva listů je zelená s namodralým nádechem, na povrchu jsou dobře patrné reliéfní obloukové žilky. Spodní listy jsou sestaveny do nadýchané růžice, horní se nacházejí v párech na stonku. Kvete bohatě od 3–4 roku života. Za příznivých podmínek se polokeř dožívá až 50 let. Ceněný je oddenek, z něj se připravují odvary, nálevy, extrakty do mastí.

Používá se jako dezinfekční, antivirový, antibakteriální prostředek. Používá se v jednosložkových receptech a směsích při gastritidě, achýlii, poruchách funkce žlučníku a jater. Odvary z oddenků posilují imunitu, urychlují regeneraci, mají sedativní účinek. Doporučují se při plicních patologiích, ledvinových kamenech, poruchách v sexuální oblasti.

Velkolistá
Rozšířena na Sibiři, Dálném východě, v Priamurí. Kromě léčivých vlastností je medonosná. Název plně odráží vzhled rostliny. Listy jsou na rozdíl od jiných druhů skutečně velké, početné. Do šířky dorůstají 2,5–3 cm, délka někdy dosahuje 40 cm. Mnoho jich je umístěno v přízemní zóně, s prodlužováním stonku se výškou počet listů postupně snižuje. Květy jsou naopak malé, asi 2 cm v průměru, intenzivní modré barvy s fialovým nádechem. Oblíbená jako okrasná rostlina v vícepatrových záhonech.

K léčebným účelům se používají všechny části rostliny, ale po sběru se pečlivě rozdělí na nadzemní část a oddenky, suší se odděleně. Odvary zlepšují trávení a potenci, používají se jako hemostatický a antibaktericidní prostředek. Nálevy jsou vhodné pro regulaci sekreční funkce žaludku, odstranění patogenní flóry v trávicím traktu, zlepšení peristaltiky střev.

Používá se také k léčbě plicních onemocnění, hypertenze, neurastenie, chronické gastritidy.

Sběr a skladování

Hořec roste v malých trsech o několika keřících. Pro sběr se místo vyhlédne už v létě, vybírají se mýtiny s nejlistnatějšími přízemními růžicemi. Pokud se rostlina pěstuje na zahrádce, mělo by se vysadit několik záhonů a surovina se z nich sbírat střídavě, přičemž se vždy ponechá malá část pro další rozrůstání.

Důležité: léčivé účinky mají rostliny až po 3–4 letech, mladší ještě nenashromáždily komplex prospěšných látek.

U většiny druhů jsou za nejcennější složku považovány oddenky spolu s kořeny. Ty odrůdy, u nichž se používá i nadzemní část, se doporučuje sbírat ve dvou fázích. Zelená hmota se částečně seřezává během kvetení a kořeny se vykopávají na podzim, po začátku vadnutí listů.

Po vykopání oddenku se důkladně oklepe, odstřihnou tenké kořínky, poškozená místa a teprve poté se omyje v několika vodách. Malé kořínky se suší celé, delší se nakrájí na kousky a ty, které dosáhly tloušťky 2–3 cm, je lépe podélně rozdělit. Sušit je vhodnější při teplotě 50 stupňů. K tomu se používá elektrická sušička. Při přirozeném sušení začíná proces postupné fermentace a část prospěšných hořčin se ničí. Kvalitně vysušené oddenky poznáme podle lehké medově-bylinné vůně a velmi hořké chuti.

Doba skladování hotové suroviny je 3 roky. Nejlépe je po sušení umístit oddenky do lněného sáčku a pověsit na suchém temném místě, s vyznačením roku a měsíce sběru.

Chemické složení

U každého druhu se poměr prospěšných látek mírně mění, ale společné jsou:

• katechiny;
• pektiny;
• hořčiny;
• klovatina;
• flavonoidy;
• pryskyřice;
• slizu;
• třísloviny;
• iridoidy;
• sacharóza;
• éterické oleje;
• mastné kyseliny;
• kumariny;
• gentianin;
• alkaloidy;
• kyselina askorbová.

Barvu kořenu dodávají barviva. Úroveň léčivého účinku je dána přítomností hořkých glykosidů soustředěných v oddenku.

Léčivé vlastnosti hořce

Odvary a nálevy z kořenové části se používají v rámci komplexní terapie:

• při nízké chuti k jídlu;
• při anémii;
• chudokrevnosti;
• diatéze;
• avitaminóze;
• kurdějích;
• bronchitidě;
• chronickém kašli;
• vyčerpání;
• nízké úrovni imunity a zpomalené regeneraci;
• bolestech kloubů.

Odvary z natě a oddenků byly úspěšně používány k léčbě moru a malárie díky svým antibakteriálním a protizánětlivým vlastnostem. Hořec žlutý je součástí žaludečních elixírů, balzámu Bittnera, Švédské hořkosti, Aflubinu. Obklady a zábaly pomáhají zmírnit svědění a podráždění při kopřivce, bodnutí hmyzem, jsou účinné k léčbě hnisajících ran a řezných ran.

Hlavní směr použití hořce jsou potíže v činnosti trávicího traktu. Odstraňuje křeče hladkého svalstva, odstraňuje zácpu, plynatost a pálení žáhy, stimuluje vylučování žluči a sekreci trávicích žláz.

Použití hořce v lidovém léčitelství

Oddenky a listy se používají k vnitřnímu i vnějšímu použití v závislosti na typu a závažnosti onemocnění. Připravují se hlavně vodné nálevy, méně často lihové. Odvary si zachovávají své blahodárné vlastnosti pouze jeden den, i když jsou skladovány v lednici. Je třeba je připravovat v malých dávkách, a co zbude, je nutné po 24 hodinách vylít. Nejdéle vydrží prášek ze sušeného oddenku, který se uchovává v dobře uzavíratelné nádobě chráněné před vlhkostí. Pro každý segment onemocnění existují účinné a časem prověřené lidové recepty.

Nervové vyčerpání a chronická únava

Na 200 ml vody se odeberou 2 polévkové lžíce suché suroviny, na mírném ohni se přivedou k varu a nechají se 10 minut vařit. Poté se nechá vychladnout, přecedí se a rozdělí se na 4 stejné díly, které se konzumují během dne. Léčebná kúra trvá nejméně 14 dní.

Nedostatek chuti k jídlu

Možnosti užívání jsou dvě: ve formě odvaru nebo prášku. Při naprostém nezájmu o jídlo se doporučuje užívat 3x denně prášek na špičku nože, zapíjet 100 ml teplé vody půl hodiny před plánovaným jídlem.

Při mírnějších příznacích je lepší dát přednost odvaru z 1 sklenice vody na 1 čajovou lžičku suroviny. Doba vaření ve smaltovaném hrnci na mírném ohni je 10 minut. Užívá se 20 ml 15–20 minut před jídlem. Zbytek nálevu se večer vylije, další den se připravuje nová dávka.

Revmatismus, artritida, dna

Rozemletý suchý kořen se zalije 300 ml studené vody a po přivedení k varu se vaří na mírném ohni 15 minut. Poté se nechá 2 hodiny odstát, přecedí se a přelije se do láhve nebo sklenice s víčkem. Užívá se ve stejných dávkách 3x denně. Prostředek nevyvolává závislost, při pravidelném užívání zmírňuje bolesti kloubů, snižuje intenzitu záchvatů dny, zvyšuje pružnost a rozsah pohybu končetin a bederní páteře.

Hyperhidróza

Zápach potu lze snadno eliminovat každodenními koupelemi ze směsi 5 dílů oddenku hořce a 3 dílů drcené dubové kůry. Surovina se zalije 1 litrem vody a vaří se nejméně 10 minut. Odvar musí být teplý, takový, jaký noha snese. Procedura se provádí až do vychladnutí tekutiny. Nohy se osuší bavlněnou látkou, na noc se oblečou ponožky z přírodního vlákna. Během 3–4 dní zmizí zápach, po týdnu procedur se výrazně sníží pocení. Během této doby je vhodné nepoužívat ponožky a punčochy ze syntetických tkanin.

Pálení žáhy

Místo tablet je mnohem lepší užít před jídlem skleničku tinktury z kořene na víně nebo vodce. Nálev se připravuje 21 dní z 1 polévkové lžíce drceného oddenku na 200 g tekutiny.

Diatéza

Obzvláště nepříjemné je jeho projevení u dospělého člověka a je obtížné s ním bojovat. K odstranění vnějších příznaků se připravuje odvar ze směsi bylin řebříčku, kořenů hořce a omanu ve stejném poměru. 15 g směsi se zalije 500 ml vody a vaří se 10–12 minut. Užívá se pouze teplý před jídlem po 1 polévkové lžíci.

Pěstování hořce na zahradě

Kromě léčivých druhů existují i dekorativní odrůdy, které jsou úžasné svou krásou. Je vhodné je kombinovat, protože při odstranění části léčivých rostlin utrpí vzhled záhonu jen málo. Jsou nenáročné na pěstování a velmi efektní jsou tyto druhy:

• sedmidílná;
• čínská zdobená;
• brvitá;
• tečkovaná;
• úzkolistá.

Zkušení zahradníci radí nezabývat se sazenicemi, ale vysévat kulturu rovnou do půdy prohřáté jarním sluncem na začátku května. U druhů s jarní dobou kvetení vybírejte zastíněná místa, u podzimních – slunná. Drobna semena rozsejte po připravené půdě a lehce zasypte velmi tenkou vrstvou písku.

Péče o rostlinu je minimální a spočívá v pravidelné zálivce, kypření a odstraňování plevele. Není třeba přihnojovat speciálními přípravky, stačí 3–4krát za sezonu zalít popelem nebo velmi slabým nálevem z divizny. Na jednom místě může hořec růst až 10–12 let. Na zimu v oblastech, kde je málo sněhu a mrazy nastupují prudce a dlouho, se plantáž s léčivou rostlinou přikrývá jehličnatými větvemi.

V období květu je hořec nejzranitelnější a náročný na zálivku. Nejlépe je, když je půda na jeho záhonu neustále mírně vlhká.

Někdy se na keřících objevují tečky nebo povlak. To jsou příznaky šedé hniloby, hnědé skvrnitosti nebo rzi.

Důležité: rostlinu s příznaky choroby nelze používat k léčebným účelům.

Při malé ploše zasažení se provádí léčba fungicidy, při výrazném poškození zelené hmoty bude nutné rostlinu zničit a místo růstu ošetřit roztokem vápna.

Hořec není chráněn před výskytem škůdců a hořká chuť rostliny pro ně není vážnou překážkou. Na keřících se občas objevují třásněnky, mšice, slimáci, hlístice. Boj proti nim se vede postřikem insekticidy. Zvláště účinné jsou Fufanon, Aktara, Karbofos.

Je třeba vzít v úvahu: většina přípravků je jedovatá pro včely, takže pokud je v blízkosti včelín, bude nutné vystačit si s lidovými metodami.

Kontraindikace k použití

Překážkou pro použití jakéhokoli druhu bude nesnášenlivost hořkosti, těhotenství a kojení. Opatrně se používají odvary a nálevy při možných alergických reakcích. Pro zjištění je nutné nanést trochu přípravku na hřbet ruky. Pokud se do 2–3 hodin objeví zarudnutí nebo svědění, bude se muset od takové léčby upustit. Vysoký krevní tlak, vředová choroba a hypersekreční gastritida ve fázi exacerbace jsou také považovány za kontraindikace.

Užitečná a krásná rostlina – hořec – se stane ozdobou zahrady a zároveň zelenou lékárničkou.

Foto hořce