Sněženka: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Jak praví krásná legenda, Bůh vyhnal z ráje Adama s Evou v zimě. Eva těžce snášela chlad a sníh, a když příroda pozorovala její utrpení, rozhodla se dívku povzbudit a proměnila část jemných sněhových vloček ve stejně jemné elegantní květiny. Od té doby se na konci zimy nebo časného jara země pokrývá příjemně vonícími tenkými vytříbenými sněženkami.

Sněženka je typická prvosenka. Kvete v době tání sněhu, a protože toto období připadá v různých regionech na různé termíny, může se těšit elegantními miniaturními květenstvími od posledního týdne února do poloviny dubna – v závislosti na tom, v jaké klimatické zóně roste.

Vědecký název sněženky je galanthus, vznikl ze dvou řeckých kořenů – gala a anthos, což v překladu znamená 'mléčný květ'.

Chemické složení

S tímto krásným jemným květem je třeba být na pozoru: jde o to, že v každé jeho části se nachází celá skupina alkaloidů, sestávající z 37 látek – jsou to nivalin, lykorin, galantin, tazettin a také nejvíce žádaný galantamin. Největší koncentrace je soustředěna v cibuli. Galantamin má schopnost ovlivňovat centrální nervovou soustavu, stimulovat činnost buněk mozku a míchy, a proto se tato rostlina používá v oficiální medicíně.

Nivalin se také odedávna používal k léčebným účelům. Zejména tibetští mniši s jeho pomocí odstraňovali křeče cév nohou a léčili onkologická onemocnění, což však nenašlo uplatnění v oficiální medicíně.

Pokud se podíváme na celkové rozložení alkaloidů v rostlině, je třeba poznamenat, že v cibulích převládá tazettin a v listech lykorin.

Další složkou sněženky jsou třísloviny. Jejich charakteristickou vlastností je schopnost neutralizovat karcinogenní látky, zbavovat střeva toxinů a chránit trávicí trakt před záněty a zastavovat krvácení.

Organické kyseliny, které jsou také složkou této léčivé rostliny, podporují imunitní systém a acidobazickou rovnováhu lidského organismu, zlepšují činnost střev a stimulují tvorbu žaludeční šťávy.

V různých částech sněženky se také nacházejí minerální sloučeniny, cukry, lipidy a vitamíny, ale jejich vlastnosti se v praxi nevyužívají.

Jak vypadá a kde roste

Sněženku botanici řadí mezi vytrvalé cibulovité rostliny. Její vegetační období je krátké – jen několik týdnů. Nejdříve potěší jemnými květy, asi po dvou týdnech odumřou a poté brzy uvadnou i listy.

Sněženka má malou cibuli – od 2 do 3 cm. Tvoří se z loňských a předloňských šupin, má také obnovovací pupen. Šupiny se tvoří každý rok – po třech za sezónu. V jejich úžlabí se skrývají dceřiné cibulky.

Každé jaro z cibulí vyrůstají v hustém trsu dlouhé čárkovité listy. Současně s nimi se objevují i poupata. Jejich květonosné stonky vyrůstají nad listy, které jako by ustupovaly do pozadí, aby svět mohl obdivovat první krásné květy. Po odkvětu však listy začnou aktivně růst a mohou dosáhnout délky až 20 cm a šířky až 3 cm. Špičky listů jsou u různých druhů sněženek buď špičaté, nebo zaoblené.

Barva listů může být jak světle zelená, až s lehce nažloutlým nádechem, tak i sytě zelená. Čepele listů vypadají matně nebo leskle, jako by byly pokryty vrstvou tuku či vosku. Pro některé druhy rostliny je typický hladký list, pro jiné – zprohýbaný.

Květní stopka má tvar trubičky, obvykle je lesklá. Okvětí se skládá ze tří vnějších lístků bílé barvy, poměrně dlouhých – až 3 cm, a tří vnitřních.

Tyčinky jsou uloženy hluboko uvnitř květu. Rostlinu opylují první časný hmyz – včely, mouchy, motýli. Již v květnu dozrává plod – poměrně dužnatá, šťavnatá tobolka, uvnitř které, za chlopněmi, se skrývají kulatá semena.

Sněženka roste na celém území Evropy, s výjimkou drsných severních oblastí, a také v regionech Malé Asie. Zvláště mnoho odrůd rostliny se vyskytuje na Kavkaze. Právě kavkazské podhůří je považováno za domovinu sněženky, odkud se rozšířila do dalších oblastí.

Druhy

Sněženka zahrnuje 19 odrůd, přičemž více než polovina z nich – 12 – roste na území Ruska a zemí blízkého zahraničí.

Sněženka Voronova získala své jméno po velkém odborníkovi na kavkazské rostliny, botanikovi J. N. Voronovovi. Právě tato odrůda rostliny je pěstována a používána k léčebným účelům. Vyznačuje se jasně zelenými lesklými listy s lehce nažloutlým nádechem. Listy jsou mírně 'přeložené' podélně napůl, takže na spodní straně mají takzvaný kýl. Po odkvětu listy dorůstají až 22 cm, odklánějí se od středu, kde je květní stonek, a stáčejí se ve směru sklonu.

Květní stonek dorůstá do výšky 15 cm, nese květ dlouhý asi 4,5 cm. Doba kvetení sněženky Voronova je únor nebo začátek března. Plody dozrávají v květnu a již v červnu rostlina odumírá.

Tento druh sněženky se vyskytuje pouze na Kavkaze. Jeho areál se táhne podél východního pobřeží Černého moře a mírně zasahuje do Turecka. Od hranice mezi vodou a souší se příliš nevzdaluje, ale blíže k jižním oblastem může vystoupit do hor, které leží přibližně 40 km od pobřeží. Jeho přirozeným prostředím jsou listnaté vlhké lesy.

Sněženka sněhobílá se vyznačuje sivými listy, jako by byly pokryty voskovým povlakem; po odkvětu se prodlužují až na 25 cm. Na konci bílých okvětních lístků je zelená skvrna ve tvaru podkovy.

Jelikož je jeho areál rozšíření poměrně široký – od zemí střední a východní Evropy až po Zakavkazsko, je i doba kvetení roztažena s postupem od jihu k severnějším regionům – od ledna do dubna.

V přirozených podmínkách se z něj těší obyvatelé mnoha evropských zemí – od Německa, které je nejsevernější zemí, kde sněženka sněhobílá roste, až po Itálii, včetně Sicílie. Nejjižnější šířky, kde tato rostlina není vzácností, je Turecko. Na území Ruska ji lze snadno potkat v oblastech jižního toku Donu.

Sněženku sněhobílou lze spatřit jak na lesních okrajích nebo v křovinách, tak i na volných otevřených prostranstvích – od podhůří až po alpínský horský pás. Tato rostlina je nejranější medonosnou rostlinou v přírodě, z níž včely odebírají nektar už dokonce v únoru.

Sněženka úzkolistá je velmi podobná svému příbuznému – sněžence sněhobílé, ale je menší. Vyskytuje se pouze v Kabardsko-Balkarsku – roste mezi keři na severních svazích hor v poměrně slušné nadmořské výšce – až 700 m n. m. Kvůli hromadnému sběru do kytic je rostlina ohrožena vyhynutím, a proto je zapsána v Červené knize Ruska.

Sněženka Elwesiova je pojmenována po anglickém botanikovi Henrym Johnu Elwesovi. Právě on v roce 1874 jako první našel a popsal tuto odrůdu rostliny. Její listy mohou být jak zelené, tak sivé, na jejich vrcholcích je malá kápě. Květy nejsou velké, s okvětními lístky až 2 cm dlouhými, na jejich bázi a vrcholu je po jedné zelené skvrně. Rozšířena je v Bulharsku, na východních územích dřívější Jugoslávie, ve všech kromě východních regionech Turecka a na ostrovech v Egejském moři. Je široce používána v okrasném zahradnictví.

Sněženka plocholistá se vyskytuje pouze na horských loukách a svazích soutěsek Severní Osetie a Gruzie, jinde na světě neroste. Její cibule je jedna z největších mezi všemi druhy sněženek – až 5 cm dlouhá a asi 4 cm v průměru, šupiny bílé. Lesklé listy sytě tmavě zelené barvy, ploché a široké, s výrazně odděleným řapíkem. Po odkvětu dorůstají až 25 cm, šířka přes 3,5 cm. Květní stonek po odkvětu pokračuje v růstu a prodlužuje se až na 22 cm, zatímco obvykle nepřesahuje 15 cm. Doba kvetení sněženky plocholisté je duben a květen.

Sněženka složená se vyznačuje chrupavčitými, složenými, tupými, sivozelenými listy. Zdá se, jako by byly pokryty voskovým povlakem, a po odkvětu ztloustnou. Stvol je také jakoby pokrytý voskem, květy jsou velké, s okvětními lístky až 5 cm. Zpočátku jsou výrazně delší než stopka, ale stopka během kvetení dále roste a nakonec dosáhne potřebné délky.

Sněženka kvete v březnu a dubnu a vyznačuje se hlubokou a výraznou vůní. Její areál rozšíření zahrnuje hory a podhůří Moldavie, Krymu a Rumunska, kde roste na lesních okrajích a v křovinatých porostech. Tento druh si natolik oblíbili pěstitelé, že na jeho základě vyšlechtili 10 odrůd okrasné sněženky, které se výborně ujaly v ruských zahradách.

Sněženka královny Olgy má poměrně malou oválnou cibuli – ne více než 2 cm na délku a 1,5 cm v průměru. Tento druh sněženky se vyznačuje tím, že jeho listy se objevují na světě ne na jaře, ale na podzim, dlouho po odkvětu, v září a říjnu. Květy jsou střední, s okvětními lístky až 2,5 cm dlouhé. Tato sněženka roste na okrajích lesů z jedlí a smrků na jihu Řecka.

Sběr a skladování

Z léčivého hlediska je nejcennější cibule sněženky, její sběr se provádí v dubnu nebo květnu. Ale protože je sněženka považována za ohroženou rostlinu a mnoho jejích druhů je zapsáno ve federálních a regionálních Červených knihách, je lepší sbírat nadzemní části – květy a listy. I ty mají mnoho léčivých vlastností.

Je důležité se nesplést a brát rostlinu pouze v případě naprosté jistoty, že se jedná o sněženku. Nejspolehlivější je vydat se na sběr do míst, kde sněženka roste hromadně, poměrně hustě a kompaktně.

Před výpravou za léčivou rostlinou je nutné si opatřit rukavice, ve kterých budete sbírat materiál, abyste se neotrávili silně účinnými látkami obsaženými v cibulích, listech a květech.

Pro sběr vybírejte slunečné, teplé a jasné počasí. S prací je lepší začít před obědem, když už rosa opadla.

Konkrétní datum sběru léčivého materiálu je třeba určit podle toho, v jaké fázi rozvíjení je květ. Nejlepší je neotálet a začít se sběrem, když se poupata právě otevřela. V žádném případě nečekejte, až bude kvetení blížit ke konci a začnou se nasazovat semeníky.

Nesbírejte všechny rostliny bez výběru – v takovém případě se populace sněženky na tomto místě nikdy neobnoví. Cibule po vykopání důkladně oklepejte od půdy, odstřihněte kořeny zahradnickými nůžkami, opláchněte materiál a použijte čerstvý. Z cibulí lze připravit šťávu nebo vodné a lihové tinktury.

Zelenou část rostlin je třeba seříznout rovněž v době květu, rozložit na papír nebo bavlněnou látku na dobře větrané verandě nebo jednoduše pod přístřeškem, aby na ně nepršelo. Po usušení rozemlete na prášek, na jehož základě pak připravíte odvary a vodné tinktury. Skladujte v dobře uzavřené skleněné nádobě po dobu jednoho roku.

Než začnete připravovat léčivé směsi z léčivých surovin, musíte se ujistit, že bylina není zkažená. Po otevření nádoby, kde je prášek uložen, byste jej měli přivonět. Nesmí být cítit žádné cizí pachy – pouze vůně rostliny. Rovněž byste měli věnovat pozornost vzhledu a barvě a použít pouze suroviny, které byly bezvadně zachovány.

Léčivé vlastnosti sněženky

Ve sněžence představuje největší lékařský zájem alkaloid galantamin. Je hlavní složkou rostliny, na které jsou založeny léčebné metody.

1. Galantamin je považován za nenahraditelný lék na příznaky poliomyelitidy a cerebrální obrny. Účinnost alkaloidu je uznávána i pro zmírnění utrpení při radikulitidě, polyneuritidě, myopatii a také pro obnovu organismu po vážných poraněních postihujících motorické nervy, zejména během zotavování po dopravních nehodách. Jeho použití je dáno schopností galantaminu obnovit spojení mezi nervovou a svalovou soustavou, což hraje důležitou roli při zlepšování pohyblivosti rukou a nohou. Účinnost sněženky byla mnohokrát potvrzena praxí během epidemie poliomyelitidy, která vypukla po Velké vlastenecké válce, kdy jiné prostředky proti této hrozivé nemoci prostě nebyly k dispozici.
2. Přípravky na bázi sněženky, a to připravené z jakýchkoli jejích částí – od cibule po květy, pomáhají snižovat četnost epileptických záchvatů, uvolňují křeče, uklidňují nervy, zmírňují hysterické stavy, zbavují nespavosti a navozují zdravý a pevný spánek.
3. Díky schopnosti galantaminu snižovat krevní tlak se používá k léčbě počátečních stádií hypertenze. Srdeční choroby jsou další oblastí použití této léčivé rostliny.
4. Galantamin podporuje zlepšení peristaltiky střev a stimuluje tvorbu slin, proto může být použit k úpravě trávení. V gynekologii je alkaloid sněženky rovněž žádaný: pomáhá zmírňovat záněty orgánů ženské pohlavní oblasti a odstraňuje problémy menstruačního cyklu, zejména pokud byly spojeny s chudou a bolestivou menstruací.
5. Sněženka vykazuje dobré výsledky jako prostředek proti kožním problémům – jako jsou plísňové infekce nebo svrab, protože tato léčivá rostlina má antimykotické schopnosti.
6. S furunkly a hnisavými ložisky si přípravky na jeho bázi také dobře poradí, jejich účinek je založen na antiseptickém efektu, který je vlastní alkaloidu galantaminu. K odstranění těchto problémů se zevně používají odvary a tinktury ze sněženky. Díky antiseptickému účinku se užívají i vnitřně – jako doplňkový prostředek při léčbě nachlazení a bronchitidy. Při angíně je možné kloktat přípravky z této rostliny.

Sněženka v lidovém léčitelství

Lidoví léčitelé nejčastěji předepisují přípravky ze sněženky k zevnímu použití, obvykle ve formě alkoholových nebo vodných tinktur z cibulek nebo zelených částí rostliny. V jejich léčivém arzenálu však existují i prostředky určené k vnitřnímu užití.

Je důležité nezapomínat po zevním použití léčivých přípravků na bázi sněženky omývat vodou místa, kam byl prostředek aplikován, i ruce – aby nedošlo k nepříjemným příznakům otravy.

Na furunkly a svrab

K přípravě této tinktury budete potřebovat cibulky sněženky. Na 10 g cibulek vezměte 1 litr neředěného lékařského alkoholu. Cibulky lehce nasekejte nožem (to je nutné provádět v rukavicích, aby nedošlo k otravě) a zalijte alkoholem v čisté skleněné nádobě – například ve sklenici. Sklenici pevně uzavřete a dejte na měsíc louhovat na tmavé a chladné místo. Jakmile je tinktura hotová, přeceďte ji a skladujte, přičemž na sklenici nezapomeňte uvést, že se jedná o jedovatý prostředek.

Tento přípravek se používá k ošetřování kůže při plísňových infekcích a také při postižení kůže furunky nebo svrabem.

Na bolesti kloubů

K přípravě tinktury, která ulevuje bolestem velkých i malých kloubů a při ischiasu, můžete vzít 50 g cibulek nebo 100 g listů. Léčivou surovinu nasekejte a zalijte čistým lékařským alkoholem (jeden litr). Dejte na měsíc na tmavé a chladné místo louhovat. Poté přefiltrujte a používejte ve formě obkladů. Aby nedošlo k popálení kůže, přikládejte obklad nejdéle na 15 minut. Můžete tinkturou jednoduše potírat bolestivá místa.

Pro zlepšení činnosti nadledvin

K normalizaci činnosti nadledvin se používá tinktura z květů. Je třeba jich nasbírat poměrně mnoho – asi 80 g květů i s květními stonky. Čerstvou surovinu zalijte ve skleněné nebo keramické nádobě půl litrem kvalitní vodky. Louhujte na místě, kde na nádobu nedopadají sluneční paprsky, po dobu 40 dní. Poté tinkturu přeceďte a užívejte 3krát denně před jídlem. Dávka na jedno užití – nejvýše 20 kapek. Pro zlepšení chuti lze užívání prostředku kombinovat s půl lžičkou medu.

Pro léčbu plísní

Od pradávna používali léčitelé studený vodný nálev ze sněženky k boji proti plísňovým onemocněním kůže. K jeho přípravě je třeba čerstvě utržené listy rostliny (tři malé svazky) zalít 3 litry studené vody a nechat 12 hodin stát. Po této době je přípravek na koupel nohou hotov. Je vhodné jej připravovat ráno, aby se dal používat každý večer – až do vymizení příznaků plísňové infekce. Délka procedury – 20–30 minut. Před ponořením nohou do léčivého prostředku jej zahřejte na příjemnou teplotu.

Na bolest kloubů

Odvar z listů a květů rostliny je účinný při bolestech kloubů – jak velkých, tak malých. K jeho přípravě jsou potřeba nadzemní části rostliny – listy a květy. Dobrý svazek rostliny povařte čtvrt hodiny v půl litru vody. Až vychladne do teplého stavu, sceďte, namočte do léčivého roztoku gázu nebo bavlněnou látku a přikládejte jako obklad na problémová místa. Takový obklad nenechávejte déle než 15 minut – mohlo by dojít k popálení. Proceduru je lepší provádět před spaním, abyste poté nemocný kloub ihned zabalili teplým šálem nebo šátkem na celou noc.

Na cystitidu a pyelonefritidu

Sněženka je lidovými léčiteli používána k léčbě zánětů orgánů vylučovací soustavy – ledvin a močového měchýře – jako je cystitida nebo pyelonefritida. Tento přípravek pomůže také při zbavení se enurézy nebo častého a nekontrolovaného močení. K jeho přípravě je zapotřebí prášek ze sušených listů a květů rostliny. Zalijte 300 ml vroucí vody 10 g léčivého prášku a vložte směs do vodní lázně, kde ji zahřívejte 20 minut. Odstavte, ochlaďte a sceďte. Pijte 5 g (nebo lžičku) 3krát denně. Současně s užíváním tohoto prostředku je třeba pít hodně tekutin. Výsledkem bude úspěšné vyloučení infekce z ledvin a močového měchýře.

Mast na bolest kloubů

Při dodržení všech bezpečnostních opatření nastrouhejte nebo rozmixujte pomocí mixéru hrnek cibulí léčivé rostliny. Smíchejte vzniklou kaši s kozím sádlem (5 hrnků) v žáruvzdorné nádobě. Přikryjte pokličkou a vložte na 3 hodiny do trouby, kde směs duste při teplotě přibližně 150 stupňů. Až mast vychladne, lze ji použít nejen k úlevě od bolesti kloubů, ale také k léčbě kožních problémů – svrabu, plísňových infekcí, furunklů. Aplikujte ji denně – předtím, než jdete na noc do postele. Počet procedur závisí na délce trvání onemocnění, vtírání pokračujte až do vymizení jeho příznaků.

Pro léčbu kožních problémů

Nasbírejte květy sněženky (jeden hrnek), protáhněte je mlýnkem na maso. Vzniklou kaši rovnoměrně rozprostřete na bavlněnou látku a přiložte jako obklad na bolavý kloub nebo na povrch kůže poškozené plísní. Shora překryjte polyethylenovou fólií, doba procedury je 15 minut.

Na akutní bolest kloubů

Rozmixujte pomocí mixéru hrst květů sněženky (i s květními stopkami). Aplikujte kaši jako obklad na kloub, který vás trápí. Po 15 minutách léčivý prostředek smyjte čistou vodou. Sněženka zmírní bolest a sníží zánět.

Na bolest zubů

Pokud vás bolí zub nebo vám otekla tvář poté, co vám stomatolog odstranil zub, pomůže výplach ústní dutiny zředěnou tinkturou ze sněženky. Tento prostředek je třeba připravit zvláštním způsobem. Zalijte vodkou (0,5 l) 80 květů léčivé rostliny. Láhev se směsí postavte na slunečný parapet na 40 dní. Tinkturu denně protřepávejte. Až bude hotová, tekutinu přefiltrujte a uložte – nyní již do tmavé chladné místnosti. K výplachu úst rozřeďte lžičku prostředku v převařené vodě. Na bolavý zub můžete na 15 minut přiložit gázový tampon namočený v tinktuře.

Pro zesílení léčebného účinku doplňte proceduru vnitřním užíváním prostředku: 3krát denně před jídlem užívejte 20 kapek. Zapíjejte vodou s rozpuštěným medem (půl lžičky na 100 ml tekutiny).

Na lumbago

Tímto prostředkem se léčí nejen ischias a artritida, ale také atonie střev. Je třeba vzít 20 g suchého prášku z léčivé rostliny, zalít jej 0,5 l vroucí vody a nechat 15 minut ve vodní lázni. Nechte vychladnout, přefiltrujte a užívejte 2–3krát denně po lžičce. Délka léčby závisí na pokročilosti a závažnosti onemocnění. Užívání prostředku ukončete po úplném vyléčení. Tento stejný přípravek je vhodný také ke zmírnění stavu při poliomyelitidě, dětské mozkové obrně a onkologických onemocněních – avšak pouze jako podpůrný prostředek vedle léků předepsaných ošetřujícím lékařem.

Druhy léčivých přípravků

Nálev

Studený nálev ze sněženky se používá do koupelí doporučovaných k léčbě kožních onemocnění. Na 5 l vezměte 3 velké svazky listů a stonků s květy léčivé rostliny. Surovinu zalijte vodou a nechte 12 hodin louhovat. Před použitím tekutinu přefiltrujte a vylijte do koupelové vody. Ležte v léčivé vodě 15 minut při příjemné teplotě. Velmi horká voda se ke koupeli nehodí. Po skončení procedury se osprchujte.

Tinktura

Dvě malé kytičky sněženek buď umelete v mlýnku na maso, nebo rozmixujte tyčovým mixérem na kaši. Zalijte sklenicí kvalitní vodky. Nechte prostředek louhovat 10 dní v chladné tmavé místnosti. Přeceďte a výslednou tinkturou potírejte bolavá kolena, ramenní nebo loketní klouby, bederní oblast, prsty. Tento léčivý přípravek zachraňuje jak od akutní bolesti, tak od bolesti tahavé, a také ulevuje, pokud cítíte tíhu v nohou.

Odvar

Šálek nakrájené čerstvé zeleně sněženky (listy a květy se stopkami) povařte 15 minut v půl litru vody, pevně uzavřené pokličkou. Po vychladnutí sceďte, namočte do odvaru gázu nebo měkkou bavlněnou látku a přikládejte jako obklad na zanícené klouby nebo místa kůže postižená plísní či svrabem. Po 15 minutách obklad sejměte. Pokud byl prostředek použit na léčbu kloubu, po proceduře jej zabalte do teplého šátku. V teplém zabalení není třeba, pokud se léčí kožní problémy.

Kontraindikace k použití

Než začnete doma léčit léčivými přípravky na bázi sněženky, měli byste se poradit se svým ošetřujícím lékařem.

Při vnitřním užívání prostředku z léčivé rostliny je nutné dodržovat přesné dávkování a harmonogram užívání. Předávkování je velmi nebezpečné, protože rostlina obsahuje alkaloidy.

Prostředky ze sněženky nesmějí používat pacienti, kteří nedávno prodělali epileptický záchvat, ani ti, u nichž byly diagnostikovány: angina pectoris, hypertenze druhého nebo třetího stadia, ischemická choroba srdeční – může dojít k poruše srdečního rytmu. Ne prospěch, ale škodu přinese přípravek na bázi sněženky těm, kteří mají bronchiální astma nebo trpí častými střevními kolikami a hyperkinezemi.

Kategoricky není dovoleno používat sněženku těhotným ženám a kojícím matkám. Dětem do 16 let jsou prostředky na jejím základě rovněž zakázány.

Zevní použití přípravků se sněženkou může způsobit popáleniny u osob s přecitlivělou pokožkou. Proto se nedoporučuje přikládat obklady déle než na čtvrt hodiny.

V žádném případě nesmíte používat přípravky na bázi této léčivé rostliny jen pro prevenci, jedná se o silný léčivý prostředek.

V případě předávkování může dojít k těžké otravě kvůli galantaminu obsaženému ve sněžence. To se projeví okamžitě závratí, sliněním, zpomalením srdečního rytmu.

Fotografie sněženky