Parmélie: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Parmélie je lišejník. Užitečné vlastnosti těchto živých organismů se využívaly již velmi dávno. Navzdory chybějícím základním znalostem o vnitřním složení lišejníku se již staří Řekové a obyvatelé středověké Evropy léčili prostředky na bázi parmélií.

V hladových dobách v řadě zemí parmélii dokonce jedli, přes ne zcela příjemnou chuť. A v letech Velké vlastenecké války léčili raněné mastmi z prášku parmélié: smíchali vazelínu s léčivým prostředkem a nanášeli na potřebná místa. Efekt byl velmi dobrý.

Dodnes obyvatelé severních národů vyrábějí mouku z lišejníku a po přidání jiných obilnin pečou na Vánoce speciální pečivo. Pomocí fermentace také připravují nápoj, který má kyselou chuť a který konzumují po naředění vodou.

Velmi zajímavé je použití lišejníku jako náhrady soli. Tímto způsobem obyvatelé severních oblastí ukládají maso k uskladnění, když ho zasypávají a natírají práškem parmélié.

Chemické složení

Chemické složení parmélié je poměrně dobře prozkoumáno biology a chemiky. Jeho výzkum začal již v 60. letech minulého století a pokračuje dodnes. V současné době je zjištěno, že lišejník je bohatý na silné přírodní antibiotikum – kyselinu usnovou, která má antibakteriální vlastnost a také schopnost vyhánět z těla parazity. Ve složení parmélié je ještě řada kyselin (arbátová, fumarprotocetrarová a skvamatová). Ty jsou také schopné bojovat s infekcí, ale ne tak aktivně jako kyselina usnová.

Parmélie se vyznačuje přítomností velmi velkého množství vitamínu C, který je známý imunostimulačními a antioxidačními účinky a schopností oslabovat působení volných radikálů, což se stává překážkou pro procesy předčasného stárnutí organismu.

Komplexní sacharidy, svým složením blízké vláknině, které jsou složkami lišejníku, pozitivně ovlivňují činnost střev a zlepšují jeho trávicí činnost.

V lišejníku je také celá skupina polysacharidů. Je to lichenin, který se také nazývá lišejníkový škrob. Z něj se skládají buněčné stěny parmélié a jeho příznivý účinek na člověka je obalující. K této skupině patří také izolichenin a evenin.

Další prospěšnou skupinou látek ve složení lišejníku jsou minerální látky, zejména fosfor, vápník a draslík. Jsou nepostradatelnými účastníky všech metabolických procesů probíhajících v lidském těle.

Seznam látek zjištěných v parmelii završuje poměrně malé množství popela, tuků a bílkovinných sloučenin.

Jak vypadá a kde roste

Parmelie patří do zvláštní skupiny živých organismů, které jsou symbiózou zelených řas a hub. Jde o druh soužití, při kterém každý zástupce živí druhého. Jejich vztah je oboustranně výhodný, v důsledku čehož řasy i houby získávají potřebné množství živin a lépe se vyvíjejí.

Lišejník se nečlení na jednotlivé části – jako například byliny na kořen, stonek a listy. Tělo lišejníku se nazývá stélka, je poměrně mohutné a představuje kolonii kožovitých rozvětvených laloků, které mohou být široké i úzké. Jsou silně vykrojené, holé, jejich povrch je hladký i vrásčitý. Laloky jsou obráceny ke světlu, na jejich horním povrchu se nacházejí plodnice neboli apothecia. Spory lišejníku jsou bezbarvé, mají protáhlý tvar a vypadají jako široký elips. Nepohyblivé spory, nazývané konidie, mohou být přímé, válcovité nebo vřetenovité.

Parmelie roste na kmenech a větvích stromů, přičemž nečiní rozdíl mezi jehličnatými a listnatými. Je zcela schopná se uchytit na suchých stromech, ležícím dřevě, plotech, stěnách různých staveb a dokonce i na kamenitých půdách, přičemž dává přednost dobře osvětleným místům přístupným slunci.

Laloky lišejníku mohou přiléhat k podkladu, na němž roste, stejně jako se zvedat ke světlu. Samotná stélka se poměrně pevně přichycuje k substrátu, na němž roste.

Parmelie není náročná na půdu ani ekologické podmínky – neobává se znečištění životního prostředí. Je typickým zástupcem pouštních a stepních biotopů a horských oblastí, její hlavní kolonie se vyskytují na území obou zemských polokoulí v tropickém podnebí, ačkoli lišejník je schopen osídlit i severnější oblasti až po arktické. Preferuje alkalické půdy. Na území Ruska roste v jižních a jihovýchodních regionech.

Druhy

Celkem se v přírodě podle různých údajů vyskytuje 80 až 90 druhů parmelie. Kromě dvou hlavních – parmelie brázditá a parmelie bloudivá – se ostatní vyskytují velmi vzácně.

Parmelie brázditá je lišejník, klasifikovaný jako listový. Jeho nepravidelné růžice často hustě pokrývají živé dřevo listnatých stromů, přičemž dává přednost bříze a osice, dále také kmenům a větvím borovic, smrků a dalších jehličnanů. V lese se lišejník často usazuje i na mrtvém dřevě, na ležícím dřevě.

Parmelie proniká i do obydlených oblastí, na zahradní pozemky, dokonce do velkých měst, protože se nebojí automobilových výfuků ani průmyslových emisí. K ekologickým podmínkám je lhostejná. Ploty z latěk, dřevěné stěny domů a stodol bývají postiženy porosty stélky parmelie brázdité. Tento lišejník je natolik nenáročný, že se klidně usazuje i na ošetřeném dřevě.

Stélka parmélie může být modrošedá, šedozelená, v suchém období nebo v zimě světle šedá, svým vzhledem vrásčitě síťovaná, s kudrnatými laloky. Délka každého jednotlivého laloku nepřesahuje 2 cm, mají silně členitý tvar.

Do výšky tento lišejník dorůstá nejvýše 4–6 cm a průměr každé jeho jednotlivé stélky činí 5 až 15 cm.

Parmélie bludná se liší od brázdité velikostí: je o něco menší a dorůstá do výšky nejvýše 3–5 cm. Kromě toho vypadá elegantněji díky tvaru nadzemní části – není laločnatá jako brázditá, ale vidlicovitě větvená – tedy úzká a navíc ještě stočená. Pravdou je, že když zaprší, „vidličky“ nabobtnají, rozvinou se a zesílí a zmohutní.

Tento druh parmélie se za života nepřichycuje tak pevně jako brázditá. Pokud se zvedne silný vítr, poměrně snadno utrhne celé kousky stélky a přenese je na značné vzdálenosti, kde se pak bludná parmélie uchytí. Díky tomuto způsobu rozmnožování získala své jméno.

Sběr a skladování

Pro léčebné účely se sbírá celá stélka parmélie. Sběr začíná koncem dubna a pokračuje po celý květen. Sbírá se výhradně za suchého počasí, když je stélka suchá, neprosáklá vlhkostí.

Stélka se oddělí od substrátu a rozloží k sušení. Na rozdíl od mnoha léčivých rostlin se parmélie nebojí sušení na slunci a přitom neztrácí své prospěšné vlastnosti. Materiál lze rozložit i ve stínu, ale tam musí být zajištěn přísun větru. Suší se nejdéle 3 dny. O jeho připravenosti lze usoudit podle barvy – zhnědne.

Hotový suchý materiál lišejníku nemá prakticky žádný zápach. Chuť je hořká a dokonce mírně pálivá, dochuť je lehce slizovitá.

Sušený materiál se skladuje v papírových sáčcích nebo bavlněných pytlíčcích po dobu 3–4 let bez ztráty biologické aktivity. Po uplynutí této doby začnou prospěšné látky velmi rychle ztrácet svou sílu. Materiál se mele těsně před přípravou léčivých směsí.

Léčivé vlastnosti parmélie

Léčivé schopnosti parmélie jsou dnes uznávány jak lidovým, tak oficiálním léčitelstvím. Od 18. století je oficiálně zařazena do lékopisů mnoha evropských zemí a Japonska.

Z desítek druhů se pro léčebné účely hodí pouze jediný – parmélie bludná. Její druhé lidové jméno je pořez-bylina.

Na základě kyseliny usnové izolované z lišejníku byl dokonce vytvořen farmaceutický přípravek „Binan“ (ve své podstatě je to sodná sůl kyseliny usnové). Tento lék má bakteriostatické vlastnosti a i v nízké koncentraci dokáže zabíjet původce tuberkulózy. Působí jak na bakterie, tak i na řadu hub.

1. Díky látkám obsaženým v parmelii má na lidský organismus antiseptické, antioxidační a baktericidní účinky. Kromě toho mezi schopnosti lišejníku patří stimulace imunity, zastavování krvácení, hojení ran a vyhánění parazitů.
2. Pomocí prostředků z parmelie se léčí nemoci dýchací soustavy, zvláště účinná je při úlevě od kašle, protože má expektorační účinek. Jako léčebný a preventivní prostředek se lišejník používá proti ARVI a chřipce – díky celkově posilujícím a imunostimulačním účinkům. Stejné vlastnosti parmelie se uplatňují u infekčních onemocnění – léky na jejím základě jsou součástí komplexní terapie.
3. Odvary z lišejníku se předepisují k vnitřnímu užití při žaludečních vředech, dyspepsii, akutní kolitidě a enterokolitidě a dalších patologiích trávicí soustavy.
4. Nemoci srdce a cév – další oblast použití lišejníku.
5. Existují informace, že lišejník je velmi prospěšný i pro nervovou soustavu, protože má uklidňující účinek.
6. Hojivé, protizánětlivé a hemostatické schopnosti lišejníku se využívají k omývání hnisajících ran, popálenin, omrzlin, proleženin a vředů. Při krvácení dásní se odvarem vyplachuje ústa.
7. Prostředky z lišejníku se používají i k řešení choulostivých problémů – například při bakteriálním zánětu močového měchýře formou výplachů. Při hemoroidech lze dělat koupele nebo obklady – také dosahují dobrého účinku.
8. Kromě čistě léčivých schopností se parmelie používá i k celkovému posílení. Díky přípravkům na jejím základě se daří očistit organismus od škodlivých mikrobů a nasytit ho vitamíny, což zvyšuje celkovou odolnost člověka nejen vůči infekcím, ale i neinfekčním chorobám a urychluje uzdravení.

Parmélie v lidovém léčitelství

Bylináři se odedávna naučili léčit pomocí lišejníku různé vnitřní nemoci, především dýchací soustavy: chronický kašel a tuberkulózu. Například léčit tuberkulózu parmelií je běžná praxe horalů v Kyrgyzstánu a Kazachstánu, k čemuž připravují odvar s mlékem. Tato léčivá rostlina dobře zklidňuje zanícené sliznice v dýchacích cestách.

Nemoci spojené s poruchami trávení, jako je akutní kolitida, různé dyspepsie, střevní onemocnění, také podléhají přípravkům z lišejníku, které připravují lidoví léčitelé.

Lidoví léčitelé odedávna předepisovali prostředky z parmelie na podporu imunity organismu během nemoci, odvarem ošetřovali hnisavé rány, vředy a popáleniny. Historicky je doloženo, že již před říjnovou revolucí na Urale mezi kozáky byla parmelie proslulá jako lék zastavující krvácení podstatně rychleji než jiné prostředky. Dnes se hůře se hojící hnisavé rány natírají speciálním přípravkem – vazelínovou pastou na jejím základě.

Lidové léčitelství používá lišejník buď jako samostatný prostředek, nebo v kombinaci s měsíčkem, yzopem a slézem. To zvyšuje antibakteriální a antivirové vlastnosti.

Aby se zachovaly všechny léčivé látky lišejníku, je třeba správně připravovat směsi. To znamená, že se nesmí vařit příliš dlouho, a ještě lépe – zahřívat pouze ve vodní lázni, aby se biologicky aktivní složky zachovaly v maximálním množství. Převařené prostředky nezpůsobí škodu, ale ani léčba nebude účinná.

Při zahájení léčby lišejníkem je třeba pamatovat: jako samostatný lék se nemůže používat, navzdory množství prospěšných léčivých vlastností. Je lepší jej používat pouze v rámci komplexní terapie, vždy po konzultaci s lékařem.

V Japonsku a také v progresivní civilizované Evropě (v zemích jako Francie a Německo) se sušený a na prášek rozdrcený lišejník přidává do mouky na pečení a také se jím posypávají masová jídla během přípravy.

Parmelie má zvláštnost – v horké vodě bobtná a po vychladnutí se mění v želé, což se využívá k přípravě léčivých kisselů. Hořkost lze přebít ovocným džusem. Z prášku lišejníku se dokonce vyrábí marmeláda a želé z ovocné nebo bobulové šťávy.

Při tuberkulóze

Toto je ten pravý recept, který hojně používají kazašští a kyrgyzští horalé. Do kastrolu s tlustým dnem nasypte 3 lžíce suché drcené suroviny parmelie. Do stejného kastrolu nalijte 0,5 l mléka. Přiveďte k varu a po snížení ohně nechte směs dále vařit 15 minut na mírném ohni. Sundejte ze sporáku, ochlaďte, sceďte a užívejte třetinu sklenice třikrát denně. Pomáhá také při zmírnění kašle při nachlazení, bronchitidě, pneumonii.

Na chronický kašel

Nasypte 1 lžíci sušené drcené parmelie do smaltované nádoby, přilijte 1 l vody a přiveďte k varu. Poté snižte oheň na minimum a nechte vařit 20 minut. Dbejte, aby tekutina příliš nevařila a nevyvařovala, protože je žádoucí zachovat její původní množství. Sundejte ze sporáku, sceďte, ochlaďte, přelijte do skleněné nebo porcelánové nádoby a pijte třetinu sklenice půl hodiny před snídaní, obědem a večeří. Pokračujte v léčbě až do úplného vymizení kašle.

Pro děti na kašel

Prostředek na léčbu kašle u malých dětí se připravuje podle jiného receptu než pro dospělé. Vezměte 1 lžíci suché byliny, zalijte 1 l převařené vody a dejte směs na vodní lázeň na pár hodin. Sundejte z ohně, sceďte. Podávejte lék dětem 3krát denně po třetině sklenice. Pro lepší vstřebání a dosažení většího účinku pijte půl hodiny před jídlem. Lék skladujte v lednici a před použitím ohřejte na vlažno. Pokud se takto léčí kašel, odezní rychleji.

Pokud se po podání směsi u dítěte náhle objeví vyrážka na kůži, je třeba léčbu přerušit. Je docela možné, že má dítě alergii na lišejník.

Na ošetření ran

Pro přípravu prostředku nasypte 5 polévkových lžic sušeného drceného lišejníku do hrnce, přilijte 0,5 l vody a přiveďte k varu na velkém ohni, poté plamen mírně stáhněte a vařte při dostatečně silném varu asi 20 minut. Poté nechte vyluhovat pod pokličkou, dokud zcela nevychladne. Teprve poté sceďte a použijte k výplachu složitých ran, trofických vředů, nebo k výrobě obkladů na základě tohoto odvaru. Léčte, dokud se rána nezahojí.

Při rozsáhlých plochách ran je užitečné přikládání obvazového materiálu namočeného v tomto odvaru.

Při problémech s trávením

K vyléčení průjmu, kolitidy nebo enterokolitidy je třeba připravit 3 čajové lžičky sušené drogy lišejníku. Ve smaltované nádobě je zalijte 300 ml právě převařené vody, postavte na plotnu a vařte dalších 10 minut na mírném ohni. Odstavte odvar z ohně a nechte 2 hodiny vyluhovat, poté sceďte. Hotový prostředek pijte po 1 polévkové lžíci před jídlem, 3–4krát denně. Uchovávejte v lednici nejdéle několik dní. Nelze pokračovat v léčbě déle než měsíc.

Na žaludeční potíže

Při vředové chorobě žaludku v období remise lze pro prevenci zhoršení užívat tinkturu z lišejníku. Vezměte 3 čajové lžičky drceného sušeného lišejníku a smíchejte s 200 ml právě převařené vody. Přikryjte pokličkou a nechte 2 hodiny vyluhovat, poté přefiltrujte a užívejte po 1 polévkové lžíci. Pijte nejlépe 30 minut před jídlem, délka kúry – minimálně 5 a maximálně 20 dní. Díky rosolovité konzistenci tinktura rychle obnovuje sliznici a zlepšuje trávení.

Pasta na rány

Bude potřeba pár lžic lampového oleje (čištěné vazelíny), který je třeba smíchat s velmi jemným práškem lišejníku. Parmelii přidávejte, dokud nevznikne směs konzistencí podobná husté zakysané smetaně. Vzniklou pastu nanášejte na noc na hnisavé rány, vředy, poté překryjte gázovým čtvercem, který upevněte obvazem. Před nanášením pasty by bylo vhodné ošetřit vřed nebo ránu tekutým přípravkem z parmelie – odvarem nebo nálevem.

Sirup na žaludek

Tento prostředek je pracné připravit, v několika fázích, ale dobře pomáhá obnovit žaludeční sliznici při gastritidě a vředové chorobě.

Zalijte 15 g sušené drogy lišejníku sklenicí vody pokojové teploty. Nechte namáčet 10–15 minut. Poté tento odvar povařte 2 minuty a nechte 2 hodiny vyluhovat. Sceďte, tekutinu dejte stranou, a vylisovaný zbytek zalijte sklenicí vody. Postup opakujte: 2 minuty povařte a 2 hodiny vyluhujte. Znovu sceďte, spojte obě tekutiny a přidejte po 0,5 kg cukru a medu. Poté zahřívejte směs ve vodní lázni a současně míchejte, dokud se med s cukrem zcela nerozpustí.

Hotový prostředek vlijte do čisté suché skleněné nádoby, přikryjte pokličkou a uložte do lednice. Užívejte po každém jídle 0,5 čajové lžičky.

Druhy léčivých přípravků

Léčivé směsi na bázi lišejníku si můžete připravit sami doma. Mohou to být jak tinktury, odvary, tak i nálevy, čaj. Při zahájení přípravy domácích léků je třeba mít na paměti, že parmelie barví tekutiny a také nádobí, v němž se směsi připravují, do hnědooranžové barvy. Tato barva se dá smýt, ale ne ze všech povrchů a ne úplně. Proto je lepší vzít hrnec či kastrol, jehož případné ztmavnutí zevnitř vám nebude líto. Vzhledem k tomu, že léčivé přípravky na bázi parmelie mají palčivě nahořklou chuť, můžete je užívat s přídavkem medu, cukru nebo marmelády. Při léčbě kašle se med důrazně doporučuje.

Nezapomínejte, že přípravky z parmelie mohou být nejen léčebné, ale také vynikající preventivní prostředek. Příznivci zdravého životního stylu je často zařazují do svého jídelníčku, aby posílili obranyschopnost organismu.

Užívání směsí z lišejníku se doporučuje těm, kdo tráví většinu dne v místnostech s klimatizovaným vzduchem, který vysušuje sliznice hrdla a průdušek. Tyto prostředky jsou prospěšné řečníkům, zpěvákům, učitelům – tedy těm, jejichž práce je spojena s neustálým namáháním hlasivek. Parmelie se doporučuje, pokud máte strhaný hlas.

Nálev

K přípravě nálevu je třeba zalít 1 polévkovou lžíci lišejníku šálkem vroucí vody a nechat louhovat 2 hodiny. Nádobu, v níž se roztok louhuje, zabalte pro udržení tepla. Přeceďte a pijte při průjmu 1 polévkovou lžíci 30 minut před jídlem.

Tinktura

100 g sušeného lišejníku zalijte 200 ml lihu. Nechte lék louhovat týden ve skleněné nádobě na tmavém místě. Přeceďte a užívejte v obdobích, kdy vás trápí záchvaty kašle. Dávkování – 15 kapek.

Odvar

Odvar je nejrozšířenější lékovou formou použití lišejníku. Připravují se jak s vodou, tak s mlékem.

S mlékem. Je třeba vzít 6 polévkových lžic lišejníkové suroviny, zalít je 1 l mléka. Směs vařte ve vodní lázni 20 až 25 minut. Přeceďte – a lék je připraven k užití. Doporučuje se pít ho 20 minut před jídlem v množství jedné třetiny sklenice. Ulevuje od kašle i při tuberkulóze.

S vodou. 1 polévkovou lžíci lišejníku zalijte vroucí vodou a vložte do vodní lázně. Jakmile se vaří, nechte 5 minut a stáhněte z ohně. Nechte směs louhovat 1–2 hodiny. Přeceďte, pijte s přídavkem medu. Odvar uchovávejte v lednici, ale před použitím mírně ohřejte. Léčte se nejméně jeden měsíc.

Čaj

Pokud není diagnostikováno žádné závažné onemocnění a nachlazení je mírné, pomůže čaj na bázi lišejníku. Je třeba nasypat 1 čajovou lžičku parmelie do šálku vroucí vody a směs vařit ve vodní lázni asi půl hodiny. Čaj se doporučuje pít před spaním, společně s medem.

Kontraindikace k použití

Parmelie je zcela neškodný a netoxický léčivý prostředek. Lze jej podávat i dětem po 6. roce věku – ovšem připravený způsobem, který je pro dítě vhodný. Přitom je třeba dávku léku přepočítat na základě toho, že dospělá dávka 1 polévkové lžíce se nahrazuje 1 čajovou lžičkou. Dětem mladším 6 let se lišejník nepředepisuje.

Alergické reakce na něj jsou velmi vzácné a projevují se vyrážkou ve formě kopřivky a svěděním kůže. Pokud jsou tyto příznaky zjištěny, znamená to, že pacient má individuální nesnášenlivost parmelie. Užívání přípravků na jejím základě je třeba ukončit a příznaky rychle vymizí.

Zvláště opatrní při užívání léčivých přípravků z lišejníku musí být pacienti trpící hypertenzí. Je nezbytná konzultace s ošetřujícím lékařem.

Jelikož dosud nebyl studován vliv parmelie na zdraví a vývoj budoucího dítěte, neměly by těhotné a kojící matky přípravky z ní používat.

Je třeba si pamatovat pravidlo: než se sami rozhodnete zahájit léčbu přípravky z té či oné léčivé rostliny, je nutné se poradit s lékařem. Týká se to i parmelie.

Foto parmelie