Bolehlav: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Před mnoha staletími řekl Paracelsus, že „vše je jed, vše je lék“, a dodal, že účinek závisí na dávce. To plně platí pro bolehlav. Říká se mu také andělika psí, hlavolam, omeg, stvolník jedovatý nebo divoká petržel. Vydává téměř nepostřehnutelný pach, který způsobuje bolesti hlavy. Člověku v blízkosti rostliny je nepříjemně. Lidé, kteří tuto vlastnost znají, se v lese snaží co nejrychleji odejít od mýtiny s rostlinou, a na chatovém pozemku se jí rozhodně zbavují. Má však i cenné léčivé vlastnosti, které jsou dobře známé a používají se v lidových receptech, ale je nutné velmi přísně dodržovat dávkování a způsob přípravy.

Jak vypadá a kde roste

Bolehlav je tak nenáročný, že roste prakticky na jakékoli půdě, nebojí se věčného polostínu lesa ani otevřených slunných mýtin. Podle jeho vzhledu lze snadno určit, jak je půda bohatá na živiny. Na dobře hnojené humusové půdě má rostlina podobu nádherného keře s efektními zpeřenými listy, na chudých místech je její velikost mnohem skromnější.

Rostlina je dvouletá, v prvním roce se vyvíjí vřetenovitý kořen a přízemní růžice s bujným porostem listů. V této fázi navenek připomíná petržel. To je nebezpečné právě vnější podobností, nemá žádný pach ani hořkost v chuti, takže je možná otrava lidí i domácího dobytka. Odlišuje se pouze velmi lehkým nádechem pachu podobného myšině, pokud se listy rozemnou v prstech.

Ve druhém roce začíná růst stonek. V příznivém prostředí dosahuje výšky 180–200 cm, uvnitř je dutý, s podélnými rýhami. Listy jsou na něm umístěny řídce, v párech, zmenšující se od kořene k vrcholu. Květenství se tvoří jako složené okolíky, kvítky jsou drobné, bílé, kvetou od června do začátku srpna. V září se tvoří semena. Jsou velmi drobná, podobná kopru, hmotnost přibližně 1000 kusů je 1,4 g.

Bolehlav se vyskytuje na území Evropy, Turecka, Číny, Maroka, Etiopie a Severní Afriky. V Rusku je rozšířen všudypřítomně, až do oblastí Dálného severu. Nebojí se mrazů, sucha, roste na březích řek, jezer, podél cest, na skládkách a poblíž lidských obydlí.

Sběr a skladování

Rostlina nabírá na síle během kvetení. Sběr začíná v červnu. Najít bolehlav není obtížné, ale je třeba dodržovat určitá pravidla při jeho sběru.

1. Nadzemní část se nesmí dotýkat holýma rukama, je nezbytné si opatřit gumové rukavice. Pokud se plánuje sběr velkého množství, je lepší vzít si s sebou gázový obvaz k ochraně dýchacích cest.
2. Řezané části se nesmí dávat spolu s jinými rostlinami. Pro divokou petržel se vyčlení samostatný sáček nebo nádoba. Je třeba mít na paměti, že šťáva již utržené rostliny si nadále zachovává určitou toxicitu.
3. Ochutnávat surovinu je kategoricky zakázáno, může dojít k těžké otravě jídlem.
4. Bylina se nesbírá v blízkosti silnic, průmyslových podniků ani skládek.

Léčivé vlastnosti jsou soustředěny ve stonku, listech a květech, kořen se v lidovém léčitelství prakticky nepoužívá. Odřezává se horní část rostliny, přibližně do 2/3 její výšky. Samostatně se sbírají šťavnaté listy z přízemní růžice.

Je třeba mít na paměti: rostliny napadené škůdci, vykazující známky choroby, jsou nevhodné pro přípravu léčivých prostředků.

Surovina se suší a skladuje odděleně od ostatních sběrů. Látka nebo desky, na kterých byly rozloženy stonky, listy a květenství k sušení, se likvidují. Jejich opětovné použití není povoleno, aby se předešlo otravě šťávou.

Chemické složení

Rostlina je jedovatá, ve starověkém Řecku se používala jako způsob popravy, jsou zaznamenány případy náhodné otravy při sběru suroviny. Pro domácí zvířata je smrtelných 3–5 kg byliny, ptákům stačí 50–70 g čerstvých listů nebo květů. Účinek jedu začíná částečným ochrnutím svalů a končí zástavou dechu. Při včasně přijatých opatřeních se toxiny z těla vylučují. K tomu se postiženému člověku nebo zvířeti podává čerstvé mléko, roztok Regidronu, provádí se výplach žaludku s následnou léčbou.

V nadzemní části jsou obsaženy:

• alkaloidy;
• kvercetin;
• glyceridy kyseliny petroselidinové a petroselinové;
• kaempferol.

Největší koncentrace alkaloidů byla zjištěna v semenech, mnohem méně v listech. Přitom maximální množství se vytváří na samém začátku kvetení. Po vytvoření plodů se procentuální poměr mění. Navzdory své jedovaté složce je bolehlav považován za cennou léčivou rostlinu.

Důležité: nekontrolovaná samoléčba bylinnými směsmi, které obsahují psí anděliku, je nepřípustná.

Léčivé vlastnosti byliny bolehlav

Navzdory vnější přitažlivosti a dostupnosti této rostliny je třeba s ní zacházet velmi opatrně. Těm, kdo dokážou dodržet všechny požadavky na její sběr a skladování, se otevírá široké spektrum prospěšných vlastností.

Přípravky, odvary a nálevy na jeho bázi posilují imunitní systém, mají protikřečové, antiseptické a uklidňující účinky. Doporučuje se je v rámci komplexní terapie v pooperačním období pro urychlení regeneračních procesů. Velmi cenný je protinádorový účinek byliny. Prostředky na jejím základě mohou výrazně zpomalit růst a šíření rakovinných buněk v kterékoli části těla.

Při tuberkulóze je pozorována pozitivní dynamika díky spazmolytickému účinku, který uvolňuje napjatý kašel a usnadňuje odkašlávání hlenu. Během záchvatů revmatismu a dny použití prostředků na bázi bolehlavu zmírňuje zánět a bolestivý syndrom. Účinné je použití odvarů a lihových nálevů u pacientů s poruchami metabolismu, při hemoroidech, nízkém tlaku, tromboflebitidě, kožních onemocněních, artróze, osteochondróze.

Pro každé onemocnění existuje jasný režim užívání a určité dávkování. Porušením doporučení lze snadno proměnit lék v jed. Jako léčivý prostředek se používají vodní a lihové tinktury, olej, čaj, odvar. V lékárnách se prodává sušená bylina, hotová tinktura na bázi lékařského lihu, olej. Bolehlav je součástí vícesložkového homeopatického přípravku Conium, který se předepisuje k léčbě zduření lymfatických uzlin, křečí, bronchiálního astmatu. Dávkování je mikroskopické, proto je prostředek bezpečný, ale má výrazný terapeutický účinek.

Zajímavost: do začátku 20. století byla rostlina zařazena do oficiálních seznamů lékopisu, ale poté byla zakázána v oficiální medicíně kvůli vysoké jedovatosti.

Druhy léčivých přípravků

Pro určité onemocnění se volí optimální léková forma, proto se vyrábí několik variant. Čerstvé listy se používají k úlevě od bolestí kloubů. Rozemelou se a přikládají na problémové místo 3–4krát denně, nejdéle na 1 hodinu. V ostatních případech je nutná předběžná příprava suroviny.

Nálev

Připravuje se velmi rychle. Lžičku čerstvých nasekaných listů zalijeme sklenicí vroucí vody v termosce a necháme 6 hodin louhovat. Trvanlivost při skladování v lednici nepřesahuje 5 dnů.

Tinktura

Nejčastěji se používá k léčbě, protože má řadu výhod:

• dlouho se skladuje;
• při přípravě přechází do lihu téměř celý komplex prospěšných látek;
• je vhodná k dávkování pro použití;
• má velký seznam indikací.

Tinkturu lze zakoupit v lékárně nebo si ji připravit sami. Na 30 g suché byliny budete potřebovat necelých 0,5 l vodky. Do půllitrové sklenice se vloží surovina, která zaplní nádobu z 1/3. Poté se dolije tekutina až po začátek hrdla. Sklenice se uzavře, aby se nevytrácely alkoholové výpary, a uloží se na 2 týdny na tmavé chladné místo. Hotový prostředek se přefiltruje, přelije do čisté nádoby a skladuje v lednici.

Tinktura Tiščenka
Recept na přípravu je velmi podobný předchozímu, až na 2 body: používají se pouze květenství a nádoba se naplní surovinou téměř po vrch. Používá se k léčbě rakoviny jícnu, dělohy, vaječníků, mléčných žláz, žaludku. Užívá se podle schématu, které předpokládá postupné zvyšování dávky léčiva.

Dávkování je uvedeno v kapkách, užívá se 1 hodinu před obědem. Léčebná kúra je velmi dlouhá, zahrnuje několik cyklů, které se střídají s přestávkami.

Prášek

Získává se z důkladně namleté suché suroviny. Používá se zevně k odstranění nosních polypů.

Tampony

Textilní základ se napustí léčivým nálevem. Jeho součástí jsou sušený heřmánek, šalvěj, měsíček ve stejném poměru. Mají protizánětlivý, rozpouštějící, antibakteriální účinek. Pro přípravu se lžička směsi zalije sklenicí vroucí vody a nechá se pod ručníkem nebo froté ubrouskem 30 minut. Poté se tampon namočí do získané tekutiny a navrch se přidají 2–3 kapky vodné tinktury z bolehlavu. Ihned se zavede do pochvy na noc. Používá se v rámci komplexní terapie při endometrióze, rakovině dělohy a přívěsků, myomu, polypů.

Olej

Suché listy a květenství se pevně natlučou do sklenice, naplní se do 2/3. Surovina se zalije lněným nebo olivovým olejem a uloží se na 2 týdny do temné místnosti. Před použitím se dvakrát přecedí přes několik vrstev gázy.

Mast na olejové bázi

Připravuje se ve 2 fázích. 10 g suché nadrcené byliny se louhuje ve 100 ml rostlinného oleje po dobu 14 dnů. Poté, co je hotová, přistoupí se k druhé části. Za tím účelem se odměří dalších 100 ml olivového oleje a pomalu se zahřeje do varu. Při udržování konstantní teploty se do něj po malých kouscích přidává vosk, přičemž se dbá na jeho úplné rozpuštění. Kritériem hotové směsi je změna její barvy na bílou. Poté se přípravek odstaví z ohně a postupně se při pokojové teplotě ochladí na 45–48 stupňů.

Závěrečná fáze přípravy – spojení s bylinným nálevem a promíchání do homogenní hmoty. Výrobek se skladuje v chladničce. Podle potřeby se z hmoty vytvaruje malá placka a přiloží se na postižené místo. Prostředek je účinný při léčbě rakoviny kůže, erysipelu, nádorů, hemoroidů, řezných ran.

Ferment bolehlavu

Prostředek se připravuje s přídavkem syrovátky. Při interakci s mléčně kyselým prostředím se část toxinů v bylině neutralizuje, přičemž zůstává analgetický účinek. K přípravě budete potřebovat:

• syrovátka – 3 l;
• suché listy a květenství divoké petržele – 0,5 šálku;
• zakysaná smetana – 1 polévková lžíce;
• cukr – 200 g.

Všechny ingredience se smíchají ve skleněné nádobě a nechají se kvasit 14 dní. Prostředek se užívá během dne po 125 ml 15 minut před jídlem.

Použití bolehlavu v lidovém léčitelství

Navzdory vyřazení rostliny z oficiálních seznamů je stále úspěšně používána v jedno- a vícesložkových bylinných směsích. Prokázala vysokou účinnost u řady závažných onemocnění, včetně rakoviny. Při dodržení četnosti užívání, receptury a dávkování její přínos výrazně převyšuje možná rizika.

Rozlišujeme radikální a šetrné způsoby léčby. K prvním patří intenzivní užívání několika kapek přípravku v pravidelných dávkách během dne. Tímto způsobem se provádí jakási šoková terapie pro organismus, která probouzí hluboké rezervy a směřuje je k boji s nemocí.

Pozor: při takovém způsobu léčby musí být v blízkosti blízká osoba, která může podat protijed ve formě sklenice mléka s přídavkem manganistanu draselného.

Druhá varianta je založena na principu podobnosti a používá se pro dlouhodobou terapii u pacientů s onkologickým onemocněním. Léčba začíná 1–2 kapkami, dávkování se postupně zvyšuje během několika týdnů. Organismus vnímá alkaloidy jako cizorodý prvek a začíná je ničit společně s rakovinnými buňkami. Oficiální potvrzení metody zatím neexistuje, ale její účinnost je prokázána desetiletími úspěšného používání v lidovém léčitelství.

Metodika Tiščenka

K léčbě se používají pouze mladé výhonky bolehlavu, které nezpůsobují vedlejší účinky v podobě podráždění nebo potlačení emocionálních reakcí. Působí analgeticky a zároveň zajišťují otřes oslabeného organismu, čímž ho podněcují k odporu. Přesně se dodržuje interval užívání přípravku 4 hodiny.

Existuje několik metodik, které jsou určeny pro různou míru odolnosti organismu. Velmi zajímavá a účinná je „Carova metodika“. Spočívá v postupném zvyšování dávkování z 1 kapky na 40 denně a poté postupném návratu k původnímu množství. To umožňuje organismu přizpůsobit se přítomnosti jedu a potlačit růst nádoru při relativní bezpečnosti pro ostatní systémy.

Bolehlav v gynekologii

Za nejúčinnější způsoby použití jsou považovány tampony a výplachy. K provádění procedur se doporučuje olej a alkoholová tinktura. V čisté formě se nepoužívají, ale vždy se ředí olejem nebo vodou v závislosti na druhu přípravku.

Nežádoucí účinky

Před zahájením léčby je velmi důležité podstoupit vyšetření a zaznamenat svůj zdravotní stav, protože hlavním kritériem předávkování léčivým přípravkem je změna pocitu. Za znepokojivé příznaky se považují:

• změna ostrosti vidění;
• pálení na jazyku a v krku;
• nekontrolovatelné slinění;
• záchvaty dušení;
• závrať, rostoucí bolest v oblasti spánků a týlu;
• nevolnost a zvracení;
• ztráta sil, nástup apatie.

Současný výskyt 3 nebo více příznaků signalizuje mezní dávkování bolehlavu a nástup otravy. Tiščenko, který vytvořil metodu cyklování, se domnívá, že mezní dávkou je 40 kapek tinktury denně. Individuální vlastnosti organismu a reakce na alkaloidy jsou však u každého jiné, což vnáší určité korekce do léčebného režimu. Pro někoho je již 25 kapek neúnosnou zátěží, po které je třeba užít antidotum a dočasně přerušit kúru, a poté ji po několika dnech obnovit s mnohem menším počtem kapek tinktury.

Při prudkém zhoršení stavu je pro život pacienta nebezpečné odkládat přivolání záchranné služby. Hlavními příznaky jsou znecitlivění postupující od nohou nahoru, útlum dýchání, bledost kůže, změna velikosti zornic. Je nezbytné uvést příčinu přivolání, protože otrava rychle postihuje dýchací systém, může být nutná umělá plicní ventilace a podání specifického protijedu.

Kontraindikace

Úplný zákaz léčby bolehlavem platí v těhotenství, při kojení a individuální nesnášenlivosti. S opatrností se užívá jakýkoli prostředek na bázi bolehlavu při selhání ledvin, epilepsii, vyčerpání organismu a onemocněních jater. Dětský věk a chirurgický zákrok jsou rovněž považovány za kontraindikace.

Při přesném dodržení receptu a dávkování, pečlivém sledování stavu a kontrole krevního obrazu se lze vyhnout závažným následkům a z léčby mít pouze prospěch. Prostředky na bázi bolehlavu si často poradí s úkolem v případech, kdy oficiální medicína bezmocně rozhodí rukama a překládá pacienty do kategorie chronických nebo nevyléčitelných.

Zajímavosti

1. Rostlině se říká skvrnitá podle teček na stonku, které se objevují u dospělého exempláře ve druhém roce života.
2. Vrchol toxicity šťávy bolehlavu nastává před kvetením a od okamžiku tvorby semen se většina alkaloidů přesouvá do nich.
3. Mladé rostliny působí na organismus mírněji a méně často způsobují otravu.
4. Bolehlav je natolik nenáročný, že roste i u železničních tratí a na skládkách, aniž by pociťoval nějaké zvláštní nepohodlí.
5. V antických dobách se bolehlav používal k veřejným popravám.
6. Antidotem k alkaloidu koniinu, který paralyzuje svaly dýchacího systému, je mléko s přídavkem manganistanu draselného.
7. Léčba alkoholovou tinkturou zpomaluje růst rakovinných buněk a působí proti bolesti.
8. Divoká petržel rostoucí na území Skotska téměř ztratila jedovaté vlastnosti, v arménské národní kuchyni se používá k přípravě některých pokrmů.
9. Každá část rostliny vydává nepříjemný zápach připomínající myšiny.
10. Vzhledově se mladé výhonky bolehlavu podobají lístkům petržele.

Při dodržování bezpečnostních opatření se bolehlav stává úžasně účinným lékem.

Fotografie bolehlavu