Svízel: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Svízel (též Galium – z řeckého názvu pro mléko) je léčivá rostlina, rostoucí v Eurasii i Severní Americe. V přírodě existuje několik stovek druhů této rostliny, ale ne všechny se používají v moderní fytoterapii ani v tradiční lidové medicíně. Existují i jedovaté odrůdy, se kterými je třeba zacházet obzvláště opatrně.

Chemické složení

Nejlépe je prozkoumáno chemické složení dvou odrůd – svízele pravého (též žlutého) a svízele přítulného. Obě se aktivně používají v lidovém léčitelství, přičemž cenné pro farmakologii látky se nacházejí v bylině, stoncích, květech i v oddencích těchto rostlin.

Chemické složení svízele pravého je dobře prozkoumáno, zahrnuje:

1. Steroidní saponiny. Jejich funkcí v přírodě je ochrana rostliny před škůdci a chorobami. Mají protiplísňové vlastnosti, kromě toho se používají k získávání hormonálních přípravků.
2. Kyselina askorbová (vitamin C), která normalizuje stav cév a krevního oběhu jako celku a také posiluje imunitu.
3. Karoten, prospěšný pro zrak.
4. Flavonoidy s protizánětlivými a antioxidačními vlastnostmi.
5. Různé organické kyseliny.
6. Třísloviny a barviva (s nimi souvisí název rostliny – protože vylučuje stejný pigment jako mořen).
7. Různé stopové prvky – měď, železo, zinek, dokonce nikl a kobalt a další.

V květech a lístcích této odrůdy je obsažen srážecí enzym rennin, díky němu se tato rostlina v dávných dobách používala i k výrobě sýra.

Chemické složení svízele přítulného je celkově podobné předchozímu. Jsou v něm také přítomny steroidní saponiny, glykosidy, flavonoidy a kumariny. Kromě toho je zde však ještě kyselina salicylová s antiseptickými a keratolytickými vlastnostmi. Obsahuje také kyselinu ursolovou a odpovídající aldehyd, které podmiňují použití rostliny k léčbě urolitiázy. Svízel přítulný dále obsahuje soli zinku, kobaltu, hořčíku, niklu atd.

Jak vypadá a kde roste

Téměř všechny druhy této rostliny jsou rozšířeny po celém světě. Například svízel pravý roste nejen v Evropě, ale také v Severní Africe. V Asii se vyskytuje v oblastech s mírným podnebím téměř všude, včetně Turecka, zemí Blízkého a Dálného východu. Rostlinu lze nalézt dokonce i na Novém Zélandu (i když tam byla zavlečena kolonisty) a v Severní Americe. Svízele rostou převážně na senosečných loukách, pšeničných polích, podél cest a na mezích, mají rády úrodné půdy.

Mezi svízeli se vyskytují jak jednoleté a dvouleté, tak i vytrvalé rostliny. Oddenky jsou u všech odrůd tenké a silně větvené. U některých druhů mají léčivé vlastnosti.

Lodyhy této rostliny jsou většinou tenké, u některých druhů poléhavé. Existují však i odrůdy s pevnými přímými lodyhami, například svízel severní. Lístky jsou úzké, sytě zelené, u některých druhů s pilovitými okraji. Květy jsou drobné, hvězdicovité, barva okvětních lístků může být velmi rozmanitá – bílá, jasně žlutá, růžová. Existují odrůdy, například svízel vonný, které mají příjemnou vůni.

Druhy

Existují různé druhy svízele, většina z nich se vyskytuje na území Ruska, Běloruska a Ukrajiny:

1. Svízel severní. Je to vytrvalá bylinná rostlina dosahující výšky nejméně 15 cm, někdy dorůstá až téměř metru. Charakteristickým znakem jsou malé úzké listy se třemi žilkami, spojené po několika kusech. Rostlina kvete drobnými květy, obvykle bílé barvy. Roste především na lesních loukách, má ráda vlhké nivy. Ačkoli svízel obvykle preferuje úrodné půdy, tento druh se může skvěle cítit i na kamenitých půdách a v bažinatých oblastech. Ve fytoterapii se používají hlavně květy a listy této odrůdy.
2. Svízel pravý. Je to vytrvalá rostlina s pevnou přímou lodyhou dosahující výšky kolem 60–70 cm. Lístky jsou zašpičatělé, jejich povrch má výrazně zelený odstín, zespodu jsou pokryty šedým sametovým chmýřím. Je považován za výbornou medonosnou rostlinu. Jeho jasně žluté květy jsou spojeny v nadýchané laty. Mají skutečně výrazné medové aroma, které přitahuje včely po celé léto. Tuto odrůdu lze nejčastěji najít na loukách, má ráda úrodné půdy a při příznivých povětrnostních podmínkách a bez překážek se mohou rozrůst do skutečných plantáží.
3. Svízel přítula. Tato rostlina je v podstatě plevel, a navíc mimořádně odolný vůči všem metodám boje s ním. Jeho hlavním rysem je struktura jeho stonků, pokrytých malými zoubky, díky nimž se velmi pevně přichycuje k hladkým povrchům stonků obilných klasů. Listy jsou úzké, drobné bílé květy tvoří malá květenství polookolíkového typu. V lidovém lékařství se často používá čerstvá šťáva z této rostliny, považuje se za velmi účinnou při léčbě různých onemocnění jater a dysfunkce štítné žlázy. A v současné době se ve fytoterapii zkoumá možnost jejího použití proti zhoubným nádorům. Složky obsažené v natě a květech této rostliny jí také poskytují vlastnosti diuretika a antioxidantu. Masti, odvary a nálevy založené na tomto druhu mají vlastnosti hojení ran, což umožňuje jejich použití při různých dermatologických poruchách.
4. Svízel vonný. Tento druh rostliny je také vytrvalý. Jeho stonky dosahují výšky až 65 cm. Mezi všemi svými příbuznými je svízel vonný považován za nejkrásnější. Květenství představují hned několik polookolíků, složených z mnoha drobných kvítků s příjemnou vůní. Svízel vonný začíná kvést dříve než jiné druhy, již v dubnu. A jeho kvetení trvá jen do začátku léta. Nejčastěji se vyskytuje na Krymu, na Kavkaze, ve Střední Asii, i když ho lze nalézt i v jiných regionech Ruska.
5. Svízel obecný. Je to jedna z nejvyšších odrůd této rostliny. Na výšku může dosahovat nejméně 85 cm. Stonek je pevný, hranatého tvaru, málo větvený. Lístky jsou drobné a úzké. Nahoře jsou méně chlupaté, dole více. Květy této odrůdy jsou jemně zlatavé. Tato rostlina kvete koncem prvního letního měsíce a kvete až do začátku podzimu. Vyskytuje se hlavně na suchých loukách a malých svazích. Charakteristickým rysem této odrůdy je přítomnost kyseliny křemičité a velkého množství éterických olejů v jejím chemickém složení.
6. Svízel měkký. Jeho charakteristickým rysem je poněkud neobvyklý čtyřhranný tvar hladkého stonku. Na něm rostou malé podlouhlé lístky s malými ostny na koncích. Květy jsou drobné, s bílými okvětními lístky, jsou shromážděny v květenstvích, které tvoří na koncích stonků poměrně velké laty. Tento druh svízele kvete poměrně krátce, koncem června a v první polovině července. Vyskytuje se podél cest a na loukách. V tradičních receptech sibiřské medicíny se používá hlavně k odstranění poruch srdečního rytmu.

Léčivý účinek některých odrůd svízele je považován za málo prozkoumaný. Nicméně prakticky všechny uvedené druhy jsou perspektivní surovinou pro farmaceutický průmysl.

Sběr a skladování

Jelikož se ve fytoterapii dnes používají hlavně dva druhy svízele, je třeba zvážit specifika jejich sběru a skladování.

Co se týče svízele syřistého, v tomto případě jsou léčivou surovinou všechny části rostliny – oddenky, stonky, listy a květy. Nejlépe je sbírat ho v době květu. Nasbíraný materiál se doporučuje sušit přirozeným způsobem na čerstvém vzduchu, ale lépe ve stínu. Lze sušit i na teplé půdě za předpokladu, že je dobře větraná. Pro sušení se stonky, listy a květy rozkládají na bavlněné látce nebo papíru (ne však na novinách, protože by materiál nasál škodlivou tiskařskou barvu). Bylina a květy se rozkládají v tenké vrstvě a pravidelně se obracejí, aby lépe proschly.

Oddenky svízele syřistého se doporučuje sbírat po celé léto bez ohledu na dobu květu. Suší se na čerstvém vzduchu. Všechny druhy suroviny se doporučuje skladovat buď v plátěných sáčcích, nebo v papírových obalech, nebo v těsně uzavíratelných skleněných nádobách. To vše lze uchovávat pouze v uzavřených skříních, aby na ně nedopadalo sluneční světlo. Skladovatelnost: tři roky.

U svízele přítuly se sbírá převážně pouze nať v době květu. Oddenky se používají méně často, ale pokud se přece jen sbírají, tak na podzim. Surovina se suší ve stínu nebo v sušičkách určených na zeleninu a ovoce, přičemž kořeny je třeba předem rozdrtit.

Léčivé vlastnosti byliny svízele

Ne všechny léčivé vlastnosti svízele, které mu byly připisovány v dávných dobách, jsou dnes prokázány. Mnohé jeho charakteristiky však byly potvrzeny vědeckými výzkumy. Dnes se má za to, že svízel syřistý má:

1. Protizánětlivé účinky, které zajišťují flavonoidy.
2. Estrogenní účinky (díky steroidním saponinům, které mají vlastnosti podobné charakteristikám ženských hormonů).
3. Slabé antiseptické účinky, opět díky saponinům a také organickým kyselinám.
4. Choleretické a diuretické vlastnosti.
5. Hojivý účinek na rány.
6. Celkově posilující účinky díky výše uvedeným vitamínům a mikroelementům.

Kromě toho má sedativní a hemostatické vlastnosti. Může být také používán jako přírodní projímadlo.

Co se týče svízele přítuly, ten má:

1. Protinádorové účinky. Existují výzkumy dokazující, že jeho extrakt ničí buňky zhoubných nádorů prsu, aniž by přitom poškozoval zdravou tkáň. Tento účinek zajišťuje diosmetin – látka obsažená v bylině svízele přítuly.
2. Antiproliferativní vlastnosti, což také umožňuje bojovat proti nádorům.
3. Antifungální aktivita – díky obsahu saponinů, které jsou v přírodních podmínkách potřebné k ochraně rostliny před těmito mikroorganismy.

V lidovém léčitelství jsou známé také antipyretické vlastnosti svízele přítuly. Na východní Sibiři se odvary z jeho byliny používaly v dávných dobách jako antiepileptikum. V současné době však tyto vlastnosti rostliny nejsou ještě dostatečně prozkoumány.

Využití v lidovém léčitelství

V tradiční i moderní fytoterapii se prostředky na bázi svízele pravého nebo svízele přítuly používají při těchto onemocněních:

1. Angína, bronchitida, různá onemocnění dýchacích cest, až po zápal plic. V takových případech se používá nálev z byliny svízele – 2 čajové lžičky sušených a nadrcených listů a byliny zalijte sklenicí vroucí vody, poté nechte louhovat 50–60 minut, přefiltrujte. Získané množství rozdělte na tři stejné porce a pijte třikrát denně nezávisle na jídle.
2. Onemocnění jater, včetně zánětlivého charakteru. Léčí se odvarem – 1 polévkovou lžíci suché suroviny zalijte sklenicí vroucí vody a zahřívejte na mírném ohni po dobu 5 minut. Poté prostředek ochlaďte na přijatelnou teplotu, přeceďte a užívejte ve stejných dávkách třikrát denně.
3. Erektilní dysfunkce. Doporučuje se užívat čerstvou šťávu z nadzemní části rostliny – 2 polévkové lžíce nejméně třikrát denně, délka kúry – minimálně měsíc.
4. Angina pectoris. Je třeba připravit slabý nálev z oddenku svízele přítuly – 20 g suché rostlinné suroviny na 0,5 l vroucí vody.
5. Patologie ženského reprodukčního systému, včetně fibromyomu, endometritidy, amenorey (bolestivá menstruace). K tomu připravte nálev výše popsaným způsobem a užívejte třikrát denně. Touto bylinou lze léčit i zánětlivá onemocnění pánevních orgánů. V takovém případě zalijte 4 polévkové lžíce suché rostlinné suroviny 0,4 l vroucí vody, nechte louhovat v termosce po dobu 4 hodin, poté přeceďte a přidejte do vody do koupele.
6. Eroze děložního čípku. Odvar z byliny, listů a květů svízele se doporučuje k vaginálnímu sprchování.
7. Onemocnění prsní žlázy. Lze užívat nálev z byliny (2 čajové lžičky suroviny na sklenici vroucí vody) nebo na problémovou oblast přikládat na kašovitou hmotu rozdrcené čerstvé listy rostliny.
8. Kožní onemocnění, jako je ekzém, některé druhy dermatitidy, furunkly, abscesy a dokonce karcinom. V takových případech je třeba postižená místa na kůži mazat čerstvě vymačkanou šťávou z byliny. Někteří moderní bylináři však radí používat k těmto účelům prášek ze sušených květů svízele žlutého. Z něj je třeba vyrobit mast (přidáním vazelíny nebo nesoleného másla) na zanícená a vyrážkou postižená místa.
9. Cukrovka. Doporučuje se pít čerstvě vymačkanou šťávu z nadzemní části rostliny – 2 polévkové lžíce po hlavních jídlech, přičemž v žádném případě nelze přidávat med, protože by snížil účinnost prostředku.

Kromě toho lze různé typy přípravků z této byliny používat při jiných onemocněních. Například prášek ze sušené byliny svízele je považován za účinný prostředek proti úplavici, protože má antiseptické vlastnosti.

Odvary a nálevy byliny o různé koncentraci se předepisují při léčbě řezných ran a hnisání, také vážných popálenin. Jelikož mají mírné analgetické vlastnosti v kombinaci s protizánětlivým účinkem, používají se ve formě obkladů při léčbě dny.

Přítomnost kyseliny ursolové ve složení svízelu přítulného umožňuje používat jeho nálev při léčbě nefritidy, onemocnění močopohlavního systému a žlučových cest.

Směsi obsahující svízel

Tuto rostlinu nepoužívají jen jako samostatný lék. Je součástí různých léčivých směsí. Všechny se připravují stejně – 1 polévková lžíce směsi sušených drcených bylin na 370 ml vroucí vody. Vše se nechá tři hodiny louhovat, přecedí se a užívá se v různých dávkách třikrát denně.

Pro rozrušení oxalátových a fosfátových kamenů v močovém měchýři se připravuje směs na bázi oddenků svízele, odebraných ve stejných poměrech s marénou barvířskou, semeny kopru, listy máty a třezalky, plody dřišťálu. Tento prostředek se užívá v kúře po dobu čtyř měsíců, poté se udělá přestávka, podstoupí se opětovné vyšetření. V případě potřeby lze kúru opakovat, ale pouze po konzultaci s lékařem.

Pro rozrušení kamenů ve žlučníku se připravuje směs na bázi natě svízele, která se ve stejných poměrech míchá s natí ostropestřce, přesličky, kokošky pastuší tobolky, s květy heřmánku lékařského, kukuřičnými bliznami a kořenem póru. Tento nálev se také užívá po dobu čtyř měsíců po konzultaci s lékařem.

Směsi na bázi svízele mohou bojovat i s tak závažnými cévními onemocněními, jako jsou hemoragické vaskulitidy. Rovněž mohou být účinné při cholecystitidě mimo fázi exacerbace, glomerulonefritidě a dalších onemocněních.

Ačkoli sám o sobě má svízel projímavé vlastnosti, v kombinaci s jinými bylinami může být naopak používán jako prostředek proti průjmu. V takovém případě se připraví směs z natě svízele, kokošky pastuší tobolky, tymiánu, oddenků pýru. Takový prostředek však nelze užívat dlouho, zvláště pokud není zjištěna příčina průjmu. Pokud se jedná o bakteriální infekci, pak antiseptická a protiplísňová aktivita svízele nenahrazuje užívání antibiotik!

Druhy léčivých přípravků

Z natě svízele se vyrábějí různé druhy léčivých prostředků. Pro vnější použití se používají tři varianty:

1. Zásyp. Představuje sušený a drcený materiál získaný z nadzemní části, tedy natě, květů a listů. Používá se k léčbě onemocnění, jako jsou dermatitidy.
2. Kaše na obklady a zábaly, která se vyrábí z drcené čerstvé natě a květů. Používá se jako obklady při jakýchkoli kožních onemocněních, ale nejúčinnější je při hlízách a hnisavých procesech.
3. Mast. Připravuje se na bázi rozmělněné čerstvé natě nebo sušeného materiálu. V prvním případě se roztírá v hmoždíři s čerstvým máslem. V druhém – lze použít vazelínu nebo jiný neutrální tukový základ. Tyto prostředky jsou účinné při jakýchkoli dermatologických problémech.

Pro vnitřní použití se používají nálevy, odvary, šťáva a lihová tinktura. Méně často se užívá čaj z natě svízele.

Tinktura

Tinktura ze svízele může být vodní nebo lihová. V prvním případě se 1 polévková lžíce suroviny zalije sklenicí vroucí vody a nechá se v termosce několik hodin louhovat, poté se přecedí. Koncentraci prospěšných látek lze regulovat přidáním většího nebo menšího množství rostlinné suroviny.

Pro lihovou tinkturu se používá ethylalkohol nebo vodka. Na 2 polévkové lžíce rostlinné suroviny se použije 0,4–0,5 l alkoholového základu. Prostředek se nechá louhovat po dobu nejméně 4 týdnů, po celou dobu musí nádoba stát na tmavém místě, pravidelně ji vyndávejte a protřepávejte.

Čaj

Tento prostředek lze připravit jak z natě a listů, tak z květů svízele. Na 1 čajovou lžičku se použije sklenice vroucí vody – koncentrace je nižší než u nálevu. Pro zlepšení chuti lze do nápoje přidat trochu medu.

Kontraindikace k použití

Tato bylina má jen málo kontraindikací, hlavní je individuální nesnášenlivost a alergické reakce. Je však třeba mít na paměti, že svízel pravý je mírně jedovatá rostlina. Jeho odvary, nálevy a zejména koncentrovaná šťáva by se neměly podávat dětem, jsou kontraindikovány v těhotenství a během kojení. Mladé maminky by ho navíc neměly užívat, protože obsahuje látky podobné hormonům, které mohou ovlivnit průběh těhotenství.

Kvůli silnému močopudnému účinku by se přípravky na bázi této rostliny měly užívat s opatrností při cukrovce.

Zajímavosti

1. Svízel je rostlina známá již od dávných dob. Již ve starověku bylo známo, že má barvící vlastnosti a také schopnost srážet mléko při výrobě sýra. V Anglii se svízel používal také proto, že jeho vůně odpuzovala blechy. V té době se matrace plnily bylinami a tato rostlina v nich nesměla chybět. Proto staré britské jméno svízele zní Our Lady’s Bedstraw (což lze přeložit jako „slámové lůžko naší paní“).
2. Svízel má barvící vlastnosti. Používal se k barvení látek na žluto. A byl také součástí barvy na vlasy – levné a dostupné. Proto další anglický název této byliny je Maid’s Hair (což se překládá jako „vlasy služky“).
3. Ve starých bylinářích se také píše, že svízel dodává sílu unaveným poutníkům a jeho čerstvá šťáva se dá použít proti jakýmkoli kožním vyrážkám.

Fotografie svízele