Karagana hřívnatá: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Pro opadavý keř karagany hřívnaté lidé vymysleli ještě několik názvů, říkají mu čapyžník hřívnatý, velbloudí ocas nebo prostě hřívka. A všechna tato slova vycházejí z tvaru větví této rostliny, kterou botanici řadí do čeledi bobovitých. Na vzhled karagana není nijak výjimečná, ale prospěšných vlastností má mnoho.

Chemické složení

Každá část karagany hřívnaté obsahuje celou řadu pro člověka prospěšných látek.

1. Například ve větvích a listech se nacházejí třísloviny, neboli taniny, které příznivě působí na trávení: pomáhají organismu řešit všechny problémy střev, vyloučit různé toxické usazeniny a lépe vstřebat prospěšné látky.
2. Kořeny rostliny jsou bohaté na saponiny. Tyto složité sloučeniny, patřící mezi glykosidy, mají expektorační účinek, působí dráždivě na dýchací systém, urychlují tvorbu hlenu, což napomáhá rychlejšímu vyčištění průdušek a zbavení se infekce. Kromě toho mají saponiny močopudné a projímavé účinky, stimulují syntézu hormonů a pomáhají čistit krev od cholesterolu, který vytváří plaky na cévních stěnách.
3. Nadzemní část rostliny obsahuje celou řadu prospěšných látek, a v první řadě jsou to flavonoidy – kvercetin, myricetin a isorhamnetin, které se vyznačují schopností aktivovat činnost enzymů účastnících se trávení. Kromě toho jsou to vynikající antioxidanty a antikancerogeny. Pomáhají zásobovat tkáně a orgány kyslíkem, posilují cévy a odstraňují otoky, mají imunomodulační, cévu posilující a cévu rozšiřující účinky.

Takové složky karagany hřívnaté, jako jsou alkaloidy, jsou při předávkování nebezpečné svým negativním vlivem na psychický stav, ale zároveň v přípustných dávkách skvěle plní funkci ochrany lidského organismu před škodlivými bakteriemi způsobujícími onemocnění. Podílejí se na procesech vývoje nervové, kardiovaskulární a dýchací soustavy. Tyto látky prokazují účinnost při léčbě zhoubných nádorů.

Kumariny přítomné ve větvích a listech rostliny mají celou řadu příznivých účinků, zejména ničí choroboplodnou mikroflóru – mikroby, houby, bakterie a viry, a proto mohou být použity k léčbě bakteriálních i virových onemocnění. Kumariny se vyznačují schopností rozšiřovat cévy, utišovat bolest, odstraňovat toxiny a škodlivé látky a uklidňovat rozbouřené nervy. Kromě toho jsou kumariny považovány za dobrý prostředek pro řešení onkologických problémů, protože brání rozvoji a dělení rakovinných buněk.

Další složkou karagany jsou organické kyseliny. Jsou to uznávané antioxidanty. Kromě toho aktivně zlepšují činnost střev, zpomalují rozvoj hnilobných bakterií, snižují kvašení v tlustém střevě, stimulují peristaltiku, čímž normalizují stolici, a také „pobízejí“ proces tvorby žaludeční šťávy.

Cukry jsou rovněž součástí rostliny a dodávají tělu energii.

Další důležitou složkou léčivé rostliny jsou steriny. Jejich nedostatek v lidském organismu se velmi rychle projeví oslabením imunity, výrazným zhoršením stavu zubů, nehtů a vlasů. Při nedostatku sterinů se člověk cítí vyčerpaný, nervový systém je oslabený, což se projevuje prudkými výkyvy nálad nebo úplnou apatií, objevují se první známky raného, předčasného stárnutí. Příčinou aterosklerózy může být také nedostatek sterinů.

Z vitamínů obsažených v karaganě je třeba zmínit karoten a kyselinu askorbovou.

Jak vypadá a kde roste

Na první pohled se zdá, že vzpřímeně rostoucí, mírně zahnuté jako šavle a nevětvící se kmeny jsou hustě posety listy. Při bližším pohledu jsou na tmavošedých větvích-kmenech kromě mladých lístků patrné hustě rozmístěné, již odumřelé řapíky z loňského roku. Jsou ostré jako trny a dosahují občas délky až 7 cm.

Listy z „rubu“, tedy ze spodní strany, jsou chlupaté a bělavé, z líce jsou hustě zelené. Drobné lístky, uspořádané v párech po 4–6 kusech, jsou shromážděny ve větších listech.

Jednotlivé květy rostliny jsou obklopeny palisty, které jsou stejně jako listy chlupaté bílými chloupky. Samotné květy mají zvonkovitě-trubicovité kalichy, jsou obvykle růžových, nažloutlých a bílých odstínů, ne příliš velké – asi 3 cm. Rostlina kvete v červnu až začátkem července, poté dozrává plod – chlupatý lusk o délce až 4 cm, šířce 5 až 7 mm, s tvrdou a ostrou špičkou. Uvnitř jsou kulatá semena, jejich dozrávání připadá na srpen, do té doby získávají hnědohnědou barvu.

V přirozených přírodních podmínkách na území Ruské federace lze rostlinu nalézt v Burjatsku, Východní Sibiři – v Krasnojarském kraji a Zabajkalsku, na Altaji, v Sajanech, v Jakutsku, v republice Tuva a na Dálném východě. Roste také na územích sousedících s Ruskem – v zemích Střední Asie, v Tibetu, v Mongolsku, v Číně, v Bhútánu, v Nepálu a v Indii, rovněž v řadě severoamerických států.

Do výšky dorůstá karagana od 30 do 100 cm. Preferuje slunná místa a nesnáší stín, roste na suchých a kamenitých, písčitých nebo hlinitých půdách. Obvykle se nachází na svazích kopců, hor, ve vysokohorských stepích, jehličnatých lesích, v keřových porostech, na štěrkových březích řek. Rostlina se vyznačuje neobyčejnou odolností a touhou po životě, obnovuje se po suchu.

Karagana hřívnatá je považována za vzácnou a ohroženou rostlinu, proto je zapsána v Červených knihách několika regionů, zejména Irkutské oblasti a Burjatska.

Druhy

V rodu karagan podle různých údajů existuje 70 až 80 druhů. Karagana hřívnatá je považována za jednu z nejvyšších, obvykle dorůstá do 1 m. A je to jediný ze všech druhů používaných k léčebným účelům. Někteří lidoví léčitelé ji dokonce záměrně pěstují na svých zahradách, aby ji využívali k léčení.

Ale mnohem větší je karagana stromovitá. Tento druh může být opadavým keřem nebo stromkem dosahujícím výšky 4 až 7 m. V 19. století se nazývala hrachovník, hrachová akácie, sibiřská akácie. Její areál výskytu zahrnuje lesní oblasti Altaje, Sajanů, Jižního Uralu, Kavkazu, včetně regionů Gruzie. Lze ji snadno najít také na území středního a východního Kazachstánu. Na rozdíl od hřívnaté je karagana stromovitá docela tolerantní k mírnému stínu, proto roste na okrajích lesů, v parcích a v podrostu.

Tento druh karagany je dekorativnější díky poměrně velkým žlutým květům, v období květu kvůli nim nejsou listy téměř vidět, takže rostlina vypadá celá žlutá. V tomto období se na keř slétají všechny včely z okolí; tato rostlina je ceněna včelaři pro své medonosné vlastnosti. A díky své dekorativnosti se uchytila v zahradách a parcích; zahradníci se ji naučili skvěle stříhat a vznikají z ní krásné husté živé ploty. Navíc takové živé ploty mohou svými kořeny dokonce zpevňovat svahy.

Existuje ještě jedna oblast použití této odrůdy karagany: díky pevnému a pružnému dřevu se její větve používají k pletení košíků a různých výrobků, vyrábějí se z ní košťata a metly.

Karagana skythská. Tento druh rostliny je nízký – ne více než 40 cm. Je méně trnitá než její příbuzní a mnohem více větvená, přičemž její větve jsou tenké a pružné. Karagana skythská roste na jihu východní Evropy – v Moldavsku, v černomořských regionech a na Dolním Donu. Jako půdu si obvykle vybírá kamenité vápencové horniny, ale vyskytuje se také na černozemích a půdách s vysokým obsahem solí. Dobře snáší sucho, ale je velmi náchylná k hmyzím škůdcům, proto se nerozšířila.

Karagana keřovitá roste jako kulovitý keř, dosahuje výšky 2 m. Její kůra je na pohled velmi zvláštní: je žlutošedá nebo zelenošedá a je celá pokryta tenkými světlými, téměř bílými proužky. Je poměrně rozšířená na celém evropském území Ruska, dále na Sibiři, na Dálném východě, v zemích Střední Asie a v některých státech Ameriky. Obvykle zaujímá značné plochy, na kterých roste hustě, upřednostňuje lesní a lesostepní zóny a hornaté oblasti.

Ussurijská karagana je také keřová rostlina, ale kompaktnější než keřovitý druh. Nedorůstá výše než 1 m. Proces jejího kvetení je velmi zajímavý: zpočátku žlutá květenství získávají prakticky červené zbarvení. V přirozených přírodních podmínkách se vyskytuje na jediném místě – na území Ruska, v Přímoří.

Trpasličí karagana. Její název mluví sám za sebe: tento keřík s tenkými jemnými větvičkami nemůže být vyšší než 1 m. Kvete dlouho, téměř čtyři měsíce – od května do konce srpna. Další její zvláštností je lesklá, hladká zlatistá kůra a listy, které mají světlejší odstín než u příbuzných rostlin. Její domovinou je Altajský kraj, kde tento keř zaujímá horské štěrkovité svahy podél horských potůčků.

Ostnitá karagana. Tento keř středního vzrůstu, asi 1,5 m. Jeho větvící se výhony jsou poměrně hustě posety trny dlouhými až 5 cm. Roste na kamenitých půdách, píscích, slaniscích, vyskytuje se v horských oblastech Altajského kraje, v Sajanech, na jižních územích Burjatska, usazuje se na kamenitých svazích nebo štěrkovitých sutích.

Oranžová karagana. Nízká rostlina, ne více než 1 m na výšku. Vyznačuje se tím, že při rozvíjení listů mají žlutozelenou barvu, a poté získávají přirozený zelený tón. Květy tohoto druhu karagany jsou žluté s oranžovým nádechem, odtud název. Vytváří husté porosty na říčních štěrkových březích severozápadní Číny a v horách Ťan-šanu. Zahradníci a krajinářští architekti používají oranžovou karaganu k dekorativním účelům.

Turkestánská karagana se pohybuje ve výšce od jednoho do 2 m. Navenek je velmi podobná karaganě hřívnaté, s výjimkou barvy kůry: u turkestánské jsou zřetelně patrné zelené odstíny. Dřevozpracující mistři používají tvrdé, husté, těžké dřevo tohoto druhu rostliny k intarzii a také z něj vyrábějí soustružnické výrobky. Turkestánská karagana roste vysoko v soutěskách: na Pamíru a v Altaji, na západě Ťan-šanu, v severních a západních oblastech Číny.

Karagana stromovitá převislá (pendula). Jedná se o druh získaný zahradníky roubováním keře s ohebnými půvabnými větvemi na kmínek. Je neobyčejně krásná v květnu, kdy je žlutá od květů, a v zimě, kdy jsou její větve pokryty čepicí sněhu. Převislá karagana snáší zastínění a není náročná na složení půdy.

Čimišník stromovitý Lorbergův – další druh vzniklý šlechtitelskou prací. Je považován za keř, ale nejčastěji se pěstuje na kmínku a dorůstá do 3 m. Jeho koruna velmi připomíná mísu, po jejímž okraji visí pružné větve. Listy čimišníku Lorbergova jsou dlouhé a tenké, jako jehličí modřínu. Celkově koruna vypadá lehce a vzdušně, téměř neposkytuje stín. Pro svůj celkový vzhled je tato rostlina někdy nazývána severní palmou.

Sběr a skladování

Jako léčivou surovinu lze použít všechny části čimišníku hřívnatého – nadzemní i kořen. Sběr rostliny probíhá po celý rok, dokonce i v zimních měsících. Za nejcennější je však považována surovina nasbíraná na jaře, v těch dvou týdnech, kdy čimišník kvete, a na podzim, kdy nashromáždil další prospěšné látky.

Kořen se odebírá tak, že se rostlina z jedné strany lehce podkopne, odřízne se malý kousek a jamka se zase zasype. Ke sběru kořene je třeba přistupovat obzvlášť šetrně, protože právě na něm závisí, zda tento druh zapsaný v Červené knize bude dále růst, nebo zahyne. Na kořínku lze spatřit malé bílé kulovité výrůstky. To je normální, v nich čimišník hromadí dusík. Takový kořen je zcela zdravý a plně způsobilý stát se lékem. Setřese se z něj zemina, důkladně se promyje pod tekoucí vodou a rozloží se v tenké vrstvě ve stínu na průvanu na mřížky, aby surovina byla provětrávána a prosychala ze všech stran současně.

Ohledně sběru větviček s listy existují dva názory. Někteří bylinkáři říkají, že by se neměly používat kovové nástroje, jiní je opatrně stříhají zahradnickými nůžkami nebo nožem, ponechávají odstup od země, aby nepoškodili kořen. Poté natrhanou surovinu svazují do malých svazečků, které věší na provazy v místnosti, kde je teplo, sucho a fouká dobrý větřík.

Když si rostlinu nasbíráte vlastníma rukama, můžete si být jisti, že jde o ten správný čimišník hřívnatý, a ne o žlutý akát, který někdy nepoctiví prodejci nabízejí na trzích.

Léčivé vlastnosti si rostlina uchovává po dobu jednoho roku – za předpokladu, že byla skladována na suchém místě v bavlněném sáčku.

Léčivé vlastnosti karagany hřívnaté

Oficiální medicína čimišník hřívnatý nepoužívá a není zapsán v ruském lékopisu z důvodu nedostatečného prozkoumání a také chybějících údajů z klinických studií. Již dlouho je však využíván tradiční tibetskou medicínou a také lidovými léčiteli. Pro široké spektrum léčivých vlastností a silný ozdravný účinek jej Mongolové nazvali zlatým čimišníkem.

1. V Tibetu se od pradávna léčivá rostlina používala jako antipyretikum (prostředek proti horečce) a také na zředění krve. Pro bylinkáře v Burjatsku a Irkutské oblasti je karagana nepostradatelná při léčbě zánětlivých procesů různého původu, z nichž nejjednodušší jsou záněty ústní dutiny, dásní a krku, kůže a sliznic pohlavních orgánů. Zevně se používá při píštělích, těžkých modřinách, tímto způsobem se léčí kožní onemocnění, jako je ekzém, hnisavé vyrážky, akné, dále neurodermitidy a dermatózy. Karagana nejen tyto problémy odstraní, ale také zabrání vzniku jizev v místě ranek.
2. Chřipka, akutní respirační virové infekce (ARVI) a akutní respirační onemocnění (ARD), angína a tonzilitida – všechna tato onemocnění, která lidé vzdálení medicíně obvykle spojují s nachlazením, se také léčí karaganou.
3. Výborně se osvědčily protizánětlivé a hojivé schopnosti rostliny při léčbě gynekologických onemocnění. Pomocí léčivé rostliny se zvládá eroze děložního hrdla a nezhoubné útvary v děloze, adnexitida a endometrióza, menoragie; předepisuje se k odstranění bílého výtoku (leukorrhoei), obnovení pravidelné menstruace a řešení dalších citlivých ženských problémů. Zejména lidoví léčitelé předepisují léčivé přípravky vyrobené z této rostliny ženám k urychlení otěhotnění, protože nejen pomáhají zbavit se pomalých zánětlivých procesů, které jsou příčinou neplodnosti, ale také nastolují hormonální rovnováhu v ženském organismu.
4. Kromě protizánětlivých vlastností má karagana hřívnatá také protinádorový a analgetický (bolest tlumící) a také radioprotektivní účinek – tedy schopnost chránit organismus před vedlejšími účinky léčby onkologických problémů. Rostlina je zvláště účinná při nádorech orgánů pohlavní, trávicí a dýchací soustavy. Proto se přípravky na bázi karagany hřívnaté doporučují jako doplněk k hlavní léčbě farmaceutickými přípravky předepsanými onkologem. Zkušení onkologové zpravidla vítají užívání nálevů z tohoto léčivého keře během intenzivní léčby rakoviny, kdy probíhají kurzy radioterapie a chemoterapie.
5. Kořen rostliny se doporučuje k nastolení správné funkce krevního oběhu – s jeho pomocí lze snížit krevní tlak a zlepšit průtok krve.
6. Léčivá rostlina se doporučuje při onemocněních trávicího traktu spojených s poruchami sliznic a záněty – například při žaludečních vředech nebo vředech dvanácterníku. V některých případech je léčba natolik úspěšná, že se podaří zastavit rozvoj onemocnění v počátečních fázích pouze přípravky na bázi karagany hřívnaté, bez farmaceutických léků z lékárny.
7. Karaganu se předepisuje k odstranění únavy, povzbuzení ducha a obnovení pracovní schopnosti. Díky sedativnímu účinku je rostlina prospěšná lidem intelektuální práce a sportovcům, kteří zažívají vysoké psychické a fyzické přetížení. Zvyšuje imunitu a zlepšuje schopnost organismu odolávat nemocem, což je obzvláště cenné v jarních a podzimních obdobích nachlazení a virových onemocnění, a může utišit bolest zubů.
8. Experimenty provedené vědci na zvířatech odhalily také hepatoprotektivní schopnosti karagany. Proto je považováno za slibné pokračovat ve studiu léčivé rostliny jako metody léčby hepatitidy nebo cirhózy jater.

Karagana hřívnatá v lidovém léčitelství

Při řadě problémů – například jako jsou rány a odřeniny – se přípravky z karagany hřívnaté používají pouze zevně, při žaludečním vředu – pouze vnitřně. A u některých onemocnění bylinkáři doporučují kombinaci vnitřního a vnějšího použití prostředků připravených na bázi karagany.

Při radikulitidě

Vložte do sklenice vody 2 velké lžíce jemně nalámaných větviček karagany, dejte na sporák a na mírném ohni vařte 4–5 minut, poté nechte jednu hodinu louhovat. Přeceďte a pijte před jídlem čtvrt sklenice 3krát denně. Kromě radikulitidy nálev pomáhá uklidnit nervy, nastolit normální spánek, snížit tlak při hypertenzi.

Při nachlazení

Rozemelte 10 g kořenů karagany, nasypte je do sklenice vody a postavte na oheň. Na mírném ohni vařte 5–6 minut, nechte hodinu louhovat a přeceďte. Doporučuje se pít při nachlazení, akutních respiračních onemocněních a chřipce podle schématu: 3krát denně nezávisle na jídle – po několika polévkových lžících. V léčbě je třeba pokračovat nejméně týden.

Při sepsi

Recept je velmi podobný předchozímu, ale místo kořene je třeba použít větvičky karagany. 10–12 g suroviny zalijte 200 ml vody, přiveďte k varu a vařte 7 minut, poté nechte hodinu louhovat, přeceďte a pijte třikrát denně před jídlem – po 2 polévkových lžících. Pomáhá při sepsi jako protizánětlivý prostředek, používá se jako doplňkový lék k hlavní lékové léčbě.

Proti stomatitidě

Je třeba 2 velké lžíce drceného kořene léčivé rostliny zalít 300 ml vroucí vody. Pod pevně uzavřeným víčkem nechte louhovat dvě hodiny, zabalené v teplém ručníku. Přeceďte a použijte k výplachu ústní dutiny při stomatitidě, gingivitidě. Tento přípravek lze použít k léčbě laryngitidy, faryngitidy a angíny. Pro kloktání je třeba nálev zahřát do teplého stavu, proceduru kloktání provádějte každou půlhodinu po dobu nejméně tří dnů.

Jako místní prostředek se používá při zánětlivých problémech pohlavních orgánů a také k odstranění kožních problémů.

Na pokročilé hemeroidy

Připravte odvar z karagany hřívnaté: nasypte do naběračky na ohni s 250 ml vroucí vody 1 polévkovou lžíci drobně nalámaných větviček. Vařte 10 minut, nechte louhovat po dobu jedné a půl hodiny, naběračku zabalte do šály pro udržení tepla. Přeceďte a rozdělte získanou tekutinu na 3 porce, které vypijte, rovnoměrně rozložené na celý den. Zároveň můžete dělat obklady z tohoto odvaru: namočte měkký bavlněný hadřík do léčivé tekutiny a přiložte na bolestivé místo na 15–20 minut.

Pro posílení srdečního svalu

Větvičky rostlin nakrájejte nebo nalámejte velmi najemno. Vezměte 2 vrchovaté polévkové lžíce této suroviny, přidejte do hrnečku s 250 ml vody a na mírném ohni přiveďte k varu. Když se začne vařit, vařte 5 minut. Odstavte hrneček z ohně, zabalte do teplého ručníku a nechte louhovat 1 hodinu. Přeceďte a užívejte vnitřně jednou denně 50–60 ml, nejlépe na noc. Musíte prostředek vypít a hned jít spát, abyste po užití léku 8 hodin nic nejedli. Tento prostředek pomůže nejen k posílení srdečního svalu, ale také ke snížení tlaku při hypertenzi a k nápravě spánku narušeného stresem. Délka léčby se volí individuálně každému pacientovi podle potřeby.

Pro léčbu kožních problémů

Je třeba připravit lihovou tinkturu z karagany, k čemuž do 100 ml kvalitní 40° vodky přidejte rozdrcenou surovinu (10 g). Nechte louhovat v teple a temnu v uzavřené neprůhledné keramické nebo skleněné nádobě po dobu 8 až 10 dní, přičemž obsah promíchejte 2–3krát denně. Na natírání akné, vředů nebo kůže postižené dermatitidou nařeďte tinkturu vodou v poměru 1:10. Tento stejný naředěný prostředek pomůže při angíně, stomatitidě, gingivitidě nebo parodontóze, vyplachujte jím hrdlo nebo ústa po každém jídle a ještě jednou na noc.

Při neplodnosti

Pokud je příčinou neplodnosti chronický zánětlivý proces, je třeba 2 velké lžíce sušeného a nadrobno nakrájeného kořene karagany hřívnaté zalít 300 ml vroucí vody a nechat louhovat 2 hodiny. Poté nálev přeceďte a použijte k výplachům. Je lepší léčit se o víkendech nebo během dovolené, když jste doma, protože postup je třeba opakovat 4–5krát denně. Délka léčby je 10 dní.

Prostředek proti horečce

Nálev z karagany lze použít při nachlazení, pokud stoupla teplota. Je třeba ho připravit jako běžný čaj: vypláchněte konvici vroucí vodou, nasypte do ní 2 polévkové lžíce léčivé suroviny (lze použít kořeny i větvičky). Až se louhuje 20–30 minut, můžete nalévat a pít s medem.

Pokud je teplota velmi vysoká, při přípravě čaje můžete do konvice přidat brusinky (10–15 kusů) nebo kůru vrby jívy. Zvýšená teplota rychle klesne.

Druhy léčivých přípravků

Nálev

1. Při žaludečním vředu. Hojivý účinek bude mít nálev připravený z 10 g suchých nadrcených větviček karagany a 200 ml vroucí vody. Zalijte léčivou rostlinu, nechte louhovat 30 minut ve vodní lázni, poté ihned přeceďte. Užívejte 1 polévkovou lžíci po jídle (3–4krát denně).
2. Na pálení žáhy. Rozdrťte 2 polévkové lžíce sušených listů. Zalijte je 250 ml vroucí vody a nechte 2 hodiny pod pevně uzavřeným víkem louhovat. Poté důkladně přefiltrujte a pijte 2 polévkové lžíce 2 až 3krát denně.

Tinktura

Na hemoroidy. Na 100 ml lihu o síle 70 % je třeba vzít 10 g suchých drobně nalámaných větviček karagany. Zalijte léčivou rostlinu lihem a nechte v tmavé skleněné nádobě 10 dní louhovat. Pijte čtvrt hodiny před jídlem 30 kapek, zředěných malým množstvím vody.

Tinkturu lze použít k výplachům ústní dutiny, natírat jí kůži postiženou akné, vředy, dermatitidou. K tomu je třeba přípravek naředit vodou v poměru 1:15.

Odvar

Při hypovitaminóze. K přípravě odvaru budete potřebovat sušenou kůru a kořeny rostliny. 10 g jemně nakrájené suroviny zalijte sklenicí právě převařené vody a dejte na oheň. Vařte 8–10 minut, nechte 3 hodiny louhovat. Přeceďte. Před užitím je třeba přípravek ohřát, aby byl vlažný. Léčebný režim – půl sklenice 2krát denně nezávisle na jídle. Pijte po malých doušcích.

Kontraindikace k použití

Zvláštní kontraindikace pro užívání karagany hřívnaté nejsou. Může být nevhodná pro některé pacienty kvůli vzniklé alergii, i když jsou tyto případy velmi vzácné, nebo individuální nesnášenlivosti látek, které jsou složkami rostliny.

Vzhledem k tomu, že přípravky na bázi léčivé rostliny snižují krevní tlak, při vnitřním užívání odvarů, nálevů a tinktur musí být opatrní pacienti s hypotenzí.

S užíváním karagany se doporučuje vyčkat těhotným ženám a kojícím matkám – aby se předešlo alergickým projevům u dětí.

V každém případě je před zahájením léčby nutné konzultovat se svým ošetřujícím lékařem.

Foto karagany