Leknín: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Botanici nazývají leknín krásným slovem „nymfea“. Romantické! Hned si představujeme, jak nymfa – krásné pohádkové stvoření – dovádí na břehu vodní nádrže, jejíž hladina je pokryta nádhernými květy podobnými liliím. Lidé vymysleli pro leknín neméně krásné jméno – květ rusalky. Přestože je nymfea nenáročná a vyskytuje se téměř všude, dnes je tato rostlina zapsána v Červené knize, protože je nemilosrdně ničena lidmi.

Chemické složení

1. V oddenku je obsaženo velké množství živin: škrob, cukr a bílkoviny.
2. Dalšími důležitými složkami kořene leknínu jsou třísloviny (které jsou mimochodem přítomny také v listech a semenech). Pro samotnou rostlinu jsou nezbytné, protože zabraňují hnití oddenku, což je vzhledem k neustálému pobytu ve vodě docela možné. Třísloviny jsou pro lidský organismus prospěšné hned z několika důvodů. Pomáhají bojovat proti zažívacím potížím, průjmu a dysbióze, dokážou potlačit množení mikrobů a odstraňovat z těla toxiny a odpadní látky, a to i po radiačním ozáření. Mají také hemostatické a protizánětlivé schopnosti.
3. Na očištění organismu působí také guma obsažená v kořenech rostliny a přítomné kyseliny vinná a gallová spolu s přírodními antioxidanty přispívají ke zlepšení metabolických procesů v těle. Pryskyřice stimulují posílení imunity, pomáhají bojovat proti zánětům a podílejí se na nastolení správné činnosti dýchací a kardiovaskulární soustavy.
4. V květech a listech je obsaženo mnoho flavonoidů, jejichž spektrum účinku je velmi široké – od posilování cév a imunomodulace až po antikarcinogenní, hypoalergenní a antioxidační účinky.
5. Leknín obsahuje řadu látek, díky nimž jej lze zařadit mezi nebezpečné rostliny. Jsou to glykosidy a alkaloid nymfein. Na jedné straně může jejich nekontrolované užívání vést k otravě, projevující se poruchami nervové a kardiovaskulární soustavy. Na druhé straně v terapeutických dávkách dokáží glykosidy odstranit tachykardii, zlepšit krevní oběh a upravit srdeční činnost. Alkaloidy se v doporučených dávkách používají k tišení bolesti, zastavení krvácení, zvýšení tonusu organismu, léčbě nervových onemocnění a chorob srdce a cév.

Jak vypadá a kde roste

Oddenek leknínu je tlustý, bílé barvy s černými „záseky“. Rozrůstá se po povrchu i uvnitř dna sedimentů, přičemž se k nim přichycuje dlouhými, tenkými, ale pevnými kořínky. Rostlina nemá stonek, listy a stopky květů vyrůstají přímo z kořene.

Listy rostliny připomínají srdce, jsou poměrně pevné, sytě zelené barvy a plavou rozprostřené vodorovně na hladině. Jejich šířka se může pohybovat od 25 do 35 cm.

Nymfea kvete od začátku do konce léta; její květy jsou poměrně velké, v rozvinutém stavu mohou dosahovat průměru až 20 cm. Nacházejí se rovněž na vodní hladině.

Květy jsou bohaté, plné díky velkému množství oválných okvětních lístků se špičatými konci. V přírodě se setkáváme především s leknínem sněhově bílé barvy, která směrem ke středu postupně přechází do nažloutlé; uprostřed se nacházejí žlutozlaté tyčinky. Jemná, ale trvalá vůně nymfeje se může šířit po okolí rybníka či jezera, v němž roste.

Plod leknínu má oválný tvar a připomíná malý džbáneček – odtud pochází název rostliny. Plod plně dozrává pod vodou, kde puká a uvolňuje semena pokrytá hustou kluzkou vrstvou, díky níž drží na hladině. Postupně se tato vrstva rozpouští, semena bobtnají, těžknou a pomalu klesají ke dnu vodní nádrže, kde klíčí a začínají růst.

Nymfea roste v jezerech a rybnících se stojatou vodou nebo v tichých zátokách pomalu tekoucích řek v hloubce nejvýše 2 m. V přirozeném prostředí ji lze nalézt ve všech zemích světa s výjimkou polárních a subpolárních oblastí. Pěstitelé vyšlechtili mnoho leknínů různých barev, které využívají v krajinářském designu a zdobí jimi okrasné vodní nádrže.

Druhy

Leknín překvapuje rozmanitostí odstínů a barev existujících v přírodě. V současné době existuje přibližně 50 druhů této květiny.

Leknín bílý
Rozšířil se po celé Eurasii, nejsou vzácné jeho vodní kolonie ani v Africe. Tento leknín je velký, jeho listy mají průměr asi 35 cm, a také květy jsou impozantních rozměrů, dosahující až 20 cm v průměru, jejich barva je lehce mléčná. Rostlina má pevný a houževnatý kořenový systém, který se rozprostírá po dně, ale proniká do bahna svými protáhlými výběžky. Kořen dorůstá délky až 65 cm.

Pod hladinou vody stonky rostou do velkého trsu, proto se jedna rostlina leknínu může rozprostřít velmi volně a zabrat mnoho místa v jezeře nebo rybníku.

Bílá nymfea kvete tři týdny a postupně otevírá jeden bílý leknín za druhým.

Leknín vodní
Podle svých vnějších znaků je vodní nymfea podobná bílému leknínu. Listy plovoucí na hladině jsou střední velikosti, zatímco listy pod vodou jsou drobné. Krémové, nepříliš velké květy s jasně žlutým středem leží na hladině vodního zrcadla nádrže. Farmakologie využívá vodní leknín.

Leknín modrý
Předpokládá se, že tento druh se objevil jako jeden z prvních, má jiná jména – egyptský lotos nebo egyptská lilie. Tento leknín se začal šířit po světě z Nilu, největší africké řeky, nejprve po Africe, poté postoupil do Thajska a Indie. Jeho listy jsou poměrně široké – asi 35 cm, jsou na nich zřetelně patrné mohutné žilky. Na jejich pozadí působí květy o průměru nejvýše 20 cm poněkud drobně. Odstíny okvětních lístků v jednom květu mohou být jak nebesky modré, tak i fialové, chrpově modré a jasně modré.

Leknín červený
Jeho květ se vyznačuje originálním a krásným zbarvením – od sytě růžové po čistě červenou. Květy nejsou velké, mají průměr od 12 cm, šíří jemné trvalé aroma. Kořen leží v půdě mělce. Je rozvětvený, od hlavního stonku odchází ještě řada dalších. Jasně zelené, masité šťavnaté listy dosahují až 25 cm v průměru.

Leknín tygří
Své jméno získal díky nerovnoměrnému zbarvení tmavě zelených listů, vzor červenohnědých a hnědých skvrn připomíná tygří pruhy. Kořenový systém, stejně jako u všech leknínů, je mohutný, dobře vyvinutý. Botanici se domnívají, že domovem tohoto druhu leknínu je horká Afrika, proto je to jedna z nejnáročnějších odrůd nymfey na teplo, nesnáší studenou vodu, prudké proudy a mrazy. Květy jsou bílé nebo lehce krémové, kompaktní.

Viktorie Régie, neboli amazonská nymfea
Tento druh leknínu má nejimpozantnější velikost. Její květ v plně rozkvetlém stavu dosahuje 35 cm, přičemž od začátku kvetení do konce získává všechny jemné odstíny – od sněhově bílé po čistě růžovou. Kvete jednou za rok a rozkvétá pouze v noci. Vůně Viktorie Régie je poměrně trvalá, zapamatovatelná. Na obrovském listu leknínu – až 2 m v průměru – si může snadno lehnout dospívající mládež a list se svinutými okraji unese jeho váhu, aniž by se potopil.

Viktorie Régie byla objevena poměrně nedávno – v 19. století v povodí řeky Amazonky. Dnes je pěstována v různých zemích světa, včetně Ruska.

Leknín žlutý
Žlutý leknín je trvalka, dobře přezimující v mírném pásmu. Kořenový systém rostliny je dobře vyvinutý, kořeny jsou umístěny hluboko v půdě. Listy nacházející se pod vodou jsou drobné, vyznačují se nerovným okrajem a jsou umístěny na zkrácených řapících.

Listy plovoucí na vodní hladině mají vejčitý tvar, v průměru až 20 cm. Květy o průměru 17 cm mají z vnější strany zelený odstín, uvnitř jsou žluté. Tento leknín kvete dlouho – od června do září.

Sběr a skladování

Lidoví léčitelé k přípravě léčivých směsí používají všechny části leknínu – od oddenku až po semena.

Oddenky se začínají sbírat, když rostlina vstupuje do období květu. I když největší množství živin a prospěšných látek se hromadí až k podzimu. Při sběru na dně nádrže není třeba brát vše dočista, značnou část kořenů je třeba ponechat, aby leknín úplně nezmizel. Obvykle se k vyzvednutí léčivé suroviny ze dna používají háky.

Vytažené oddenky je třeba očistit od jemných tenkých kořínků, omýt a nakrájet na malé kousky, které se pak rozloží pod přístřeškem na průvanu, ale tak, aby na léčivou surovinu nedopadaly sluneční paprsky. Současně lze připravit květy a poupata. Pro poupata je třeba vyrazit před sedmou hodinou ranní, než stačí rozkvést. Květy je nejlepší použít hned čerstvé, ale pokud je velká potřeba, lze je usušit za stejných podmínek jako kořeny – ve stínu a na průvanu.

Se sběrem listů obvykle nebývají problémy: lze je stříhat od jara až do chladného podzimu. Surovina se suší pod střechou, v místnosti s dobrým větráním.

Semena lze snadno sesbírat z hladiny rybníka nebo jezera a poté sušit za stejných podmínek: ve stínu.

Každý druh léčivé suroviny – kořeny, listy, květy a semena – se skladuje v samostatném papírovém sáčku v suché místnosti, za těchto podmínek si uchovávají své léčivé vlastnosti po dobu dvou let.

Čím se liší leknín od lotosu

Vzhledově jsou obě rostliny krásné – jak lotos, tak leknín. Leknín zahrnuje celou skupinu (přes padesát odrůd) rostlin z čeledi leknínovitých, rostoucích ve vodě. Lotos má pouze dva druhy – žlutý a ořechonosný.

Nejnápadnější rozdíl je v listech a květech. U leknínu leží vodorovně na vodní hladině, zatímco lotos vesele a poměrně vysoko nad vodou drží své vztyčené listy a květy.

Tvarem listů se tyto dvě rostliny také liší: u leknínu jsou ploché, s rovným okrajem, zatímco u lotosu mají tvar mělké misky s vlnitým okrajem.

Celkově jsou rozlišitelné i květy. U leknínu jsou okvětní lístky užší než u lotosu, je jich více, takže každý květ vypadá plnokvětý. A ještě u lotosu, na rozdíl od leknínu, je velká, nápadná semenná tobolka.

Pokud porovnáme místa výskytu rostlin, je třeba poznamenat, že leknín je prakticky všude. Lotos je oproti němu skutečný aristokrat, který pro normální život potřebuje zvláštní podmínky – dlouhé teplé léto a hodně slunečního světla. Proto se na území Ruské federace vyskytuje v Astrachaňské oblasti a v povodí Kaspického moře.

Specifika pěstování

Jelikož je leknín neobyčejně krásný, je zcela pochopitelné úsilí každého zahrádkáře vypěstovat si na svém pozemku takový zázrak. K tomu není těžké vytvořit příznivé podmínky.

Zkušení zahradníci doporučují, aby se předešlo zklamání, nešetřit a kupovat sadbu v dobrých prověřených obchodech pro zahradníky nebo u spolehlivých, dobře známých pěstitelů květin.

Leknín se sází v létě, když nastane teplé počasí. Vysazovat je lepší ne do dna vodní plochy, ale do velkého květináče, aby se na podzim dal snadno vyjmout a rostlinu odnést na přezimování. V malém jezírku není třeba zakořeňovat mnoho rostlin.

Pro výsadbu je lepší koupit speciální substrát; pokud není v prodeji, lze nasypat na dno výsadbové nádoby 4–5 cm rašeliny a nejméně 10 cm drnové zeminy smíchané s pískem. Růstový vrchol nesmí být zahlouben do půdy. Při výsadbě je třeba ke kořenům leknínu přilepit hliněné koule, do kterých jsou přimíchána minerální hnojiva. Budou rostlinu vyživovat po celou sezónu. Jako vrchní vrstvu v květináči nasypte oblázky, aby nádoba nevyplavala. Květináče spusťte na dno jezírka: zakrslé odrůdy by měly růst v hloubce 50 cm, ostatní – 1 m a hlouběji. Aby rostlina rychleji vyrazila do růstu, ponechte ji do objevení prvních lístků v mělké vodě.

Aby leknín normálně rostl, není třeba zvláštní námahy. Důležité je zabránit přílišnému bujení listů, kvůli kterému by se květy mohly zmenšit. Každé rostlině je třeba ponechat nejvýše tři listy, ostatní otrhat. Jezírko je nutné čistit každou sezónu. Na podzim, po odstranění leknínů na přezimování, se voda vypustí, stěny jezírka se očistí od nánosů, umyjí, a na jaře se do něj napustí čistá voda.

Leknín málo onemocní, protože má velmi silnou imunitu. Hmyz na něj útočí také zřídka. Ale v horku se v malých jezírkách se stojatou vodou může usadit brouk zvaný leknínový listožrout. Jeho larva ožírá listy rostliny. Škůdce je třeba sbírat ručně a poškozené listy odstraňovat. Chemické ochranné prostředky je lepší nepoužívat, protože zabíjejí ve vodě vše živé.

Na leknín může zaútočit také mšice. Ta nejen kazí listy, ale také ničí květy – nejprve zhoršuje jejich vzhled, a poté dokonce vyvolává jejich předčasné odkvétání. Způsob boje s ní je jediný – smývání škůdce vodou.

Léčivé vlastnosti leknínu

Oficiální medicína používá leknín. Je součástí komplexní vícesložkové směsi Zdrenko, která se používá k léčbě anacidní gastritidy a papilomatózy močového měchýře.

Díky látkám obsaženým v rostlině má protizánětlivé, svíravé a antibakteriální účinky, dokáže snižovat horečku, zastavovat krvácení, zmírňovat bolest, snižovat krevní tlak, uklidňovat a navozovat spánek. Kromě toho má leknín projímavé, choleretické a močopudné účinky.

Leknín v lidovém léčitelství

Lidové léčitelství používá leknín poměrně široce. V seznamu nemocí, u nichž léčitelé předepisují prostředky na jeho základě, kromě banálního nachlazení jsou i závažnější – jako tuberkulóza, nádory, hepatitida, průjem a úplavice.

Leknín pomáhá i při nemocech močového a pohlavního systému – ledvin, močového měchýře (včetně cystitidy), kapavky, doporučuje se při výtocích. Při kožních problémech si leknín také vede dobře, zejména se jím léčí hnisavé rány, abscesy, vředy a furunkly, a také zmírňuje záněty pokožky. Rostlina se používá k úlevě od křečí různého původu, poruch nervového systému, zejména neuróz, neuralgií, a pomáhá při depresivních stavech.

Leknín pomáhá zmírnit bolesti zubů a revmatické bolesti, používá se v kosmetice k léčbě lupů a zlepšení stavu vlasů, bělení pokožky a zesvětlení pih.

Lidoví léčitelé používají k přípravě léčivých směsí oddenky a květy bílého leknínu, přičemž každá léková forma má specifické určení. Z květů se připravují odvary, které se používají jako pomocný prostředek při léčbě žloutenky a také jako projímadlo. Nálev z okvětních lístků bojuje proti nespavosti, používá se ke zmírnění stavu během horečky. Odvarem z oddenku se léčí ledviny a močový měchýř, používá se k rychlejšímu hojení hnisavých škrábanců a ran, a také jako léčebný a preventivní prostředek proti vypadávání vlasů.

Uklidňující nálev

Přiveďte k varu půl litru vody a zalijte jí 2 polévkové lžíce okvětních lístků leknínu. Nechte louhovat 50–60 minut, poté přefiltrujte. Nálev používejte jako uklidňující a hypnotický prostředek. Doporučená denní dávka – 4krát po jídle po 30 ml. Průběh léčby je navržen na měsíc.

Odvar proti vysoké teplotě

Na 400 ml vody budete potřebovat polévkovou lžíci okvětních lístků. Zalijte léčivou rostlinu vroucí vodou a nechte ve vodní lázni, aby se směs čtvrt hodiny provařila. Odvar odeberte a nechte stát další půl hodiny. Přeceďte, až trochu vychladne, a užívejte po 100–120 ml, pokud se objeví vysoká teplota.

Při srdeční slabosti

Smíchejte stejným dílem okvětní lístky leknínu a zralé plody hlohu. Vezměte polévkovou lžíci vzniklé léčivé směsi a zalijte ji 300 ml vroucí vody. Nechte 3 hodiny řádně louhovat. Přeceďte a pijte dvakrát denně po 50 ml, v léčbě pokračujte 21 až 30 dní.

Proti kožním zánětům

Zalijte půl litrem vroucí vody 3 polévkové lžíce nakrájených listů leknínu, nechte louhovat půl hodiny. Tekutinu přefiltrujte a namočte do ní měkký bavlněný hadřík nebo gázu složenou v několika vrstvách. Přiložte tkaninu na bolestivé místo na 20 minut. Tento prostředek je účinný nejen při zánětech kůže, ale také při hnisavých vyrážkách. Pokud budete postup opakovat 3 až 5krát denně, hojení proběhne poměrně rychle.

Při bolestech svalů

Spařte malým množstvím vroucí vody květy leknínu (3 polévkové lžíce) a nechte pod uzavřeným víkem, aby nabobtnaly. Poté je zabalte do bavlněného hadříku nebo gázy a přiložte na problémové místo. Nechte obklad působit půl hodiny až hodinu.

„Hořčičné náplasti“ při nachlazení

Pro přípravu «hořčičných náplastí» je třeba rozdrtit kořen leknínu. Čerstvý kořen lze ihned vložit do mixéru, sušený je třeba nejprve spařit v horké vodě. Vzniklou kaši naneste na bavlněnou látku a přiložte na záda nebo na hrudník zepředu. Dobrého účinku dosáhnete, pokud do kaše pro «hořčičnou náplast» přidáte med. Hmotu nejprve překryjte igelitovou fólií nebo voskovým papírem a poté se přikryjte dekou nebo teplým šálem. Tímto prostředkem zahřívejte pacienta nejméně hodinu, jeho stopy (šťávu, kapky medu) poté smyjte z kůže.

Pokud je kaše vyrobena z čerstvého kořene, lze tímto způsobem léčit nejen nachlazení, ale také zmírnit stav při radikulitidě, přičemž postup opakujte, dokud bolest v zádech neustoupí.

Oplach proti lupům

Lupy lze léčit odvarem z okvětních lístků leknínu, které je třeba nejprve rozmačkat. Zahřejte vodu (400 ml) k varu, zalijte jí léčivou bylinu a vařte čtvrt hodiny. Až vychladne, sceďte. Oplachujte vlasy po mytí běžným šamponem. Tento oplach nejen zbavuje lupů, ale také zmírňuje zánět kůže.

Druhy léčivých přípravků

Nálev

K přípravě nálevu jsou potřeba květy a listy bílého leknínu. Obojí rozdrťte, vezměte po lžíci a vsypte do termosky, poté zalijte léčivou rostlinu 0,5 litru vroucí vody. Nechte přípravek v termosce přes noc, ráno přefiltrujte. Vznikne vynikající prostředek pro péči o pleť: lze bojovat proti pihám, zesvětlit opálení a léčit akné. Otírejte nálevem obličej 2 až 3krát denně.

Tinktura

Tinktura z kořene bílého leknínu se připravuje v poměru 1:10, tedy na půl litru vodky je potřeba 50 gramů nařezané léčivé suroviny. Nechte přípravek louhovat 14 dní bez přístupu slunečního světla, denně lahví třeste. Přefiltrujte a uložte na tmavé chladné místo.

Tento prostředek je doporučován v komplexní terapii nádorů, zvláště dobré výsledky vykazuje při léčbě sleziny. Schéma léčby: třikrát denně 20 kapek bez ohledu na jídlo.

Odvar

K přípravě multifunkčního odvaru bude potřeba 5 gramů sušeného a rozdrceného kořene bílého leknínu. Vsypte jej do hrnečku, ve kterém jste převařili sklenici vody. Hrneček postavte na vodní lázeň, udržujte od varu 20 minut, sejměte a nechte vychladnout. Po vychladnutí sceďte. Tento odvar je doporučován vnitřně při neurózách. Rozdělte tekutinu na dvě dávky a jednu vezměte večer, druhou ráno. Kurz trvá 21 dní.

Zevně se přípravek přikládá ve formě obkladů, pokud je kůže spálená od slunce nebo došlo k tepelným popáleninám, dále k léčbě prasklin na kůži a hnisajících škrábanců. Je třeba namočit měkkou tkaninu do odvaru a přiložit na postižená místa, obklad držet nejméně 15 minut. Postup je třeba opakovat 3 až 6krát denně.

Kontraindikace k použití

Léčivé přípravky na bázi leknínu je třeba používat s opatrností, protože obsahuje jedovaté látky. Před vnitřním užitím je nutné poradit se s lékařem a v žádném případě nepřekračovat doporučené dávkování.

Zakázáno je jak vnitřní, tak vnější použití leknínu u dětí, těhotných žen a matek kojících malé dítě.

Vzhledem k tomu, že přípravky z leknínu mají schopnost snižovat tlak, nemohou je užívat lidé s hypotenzí. Rovněž je možná individuální nesnášenlivost jak celé rostliny, tak jejích jednotlivých složek.

Zajímavá fakta o leknínu

1. Výzkumy starověkých fosilií svědčí o tom, že leknín patří mezi jedny z nejstarších kvetoucích rostlin.
2. Leknín má zajímavou vlastnost: když se v noci zavírá, může se ponořit pod vodu, kde obnovuje svěžest před nadcházejícím dnem.
3. Naši předkové si všimli, že chování leknínu přímo závisí na počasí. Pokud se květy brzy ráno otevřou, počasí slibuje slunce na celý den; pokud se vynoří z vody až po deváté hodině, je třeba očekávat déšť; a pokud se vůbec nevynoří na hladinu, určitě přijde liják.
4. Leknín může být náhradou některých potravin. Jeho oddenky jsou bohaté na škrob a mohou být použity jak k jeho výrobě, tak k výrobě mouky, přičemž z nich je třeba vyloučit třísloviny namáčením. A pokud se semena leknínu opraží, mohou se stát náhradou kávy.
5. Leknín, neboli nymfea, získal své jméno díky starořecké legendě, která vypráví o jedné nymfě, která se neopětovaně zamilovala, vrhla se do vod, kde navždy zmizela a proměnila se v krásný květ.
6. U starých Slovanů byl leknín nutnou součástí milostných lektvarů.

Fotografie leknínu