Áron: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Áron je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejzáhadnějších zástupců rozsáhlé čeledi áronovitých. Rostlina se široce rozšířila, a proto je v různých koutech světa známá pod názvy: áronova brada, telecí noha, áron, souchotinový kořen.

Vnější přitažlivost áronu inspiruje zahradní architekty i běžné zahrádkáře k originálním tvůrčím nápadům. Z toho důvodu je tato krásná rostlina dnes nejčastěji využívána k dekorativním účelům.

Někteří zastánci alternativní medicíny však pěstují áron speciálně pro léčebné účely, a to bez ohledu na to, že bylina obsahuje silně jedovaté látky. Navzdory toxicitě je áron plamatý žádaný v homeopatii: přidává se v nepatrných dávkách do různých přípravků určených k léčbě široké škály onemocnění.

Lidoví léčitelé také podle starých receptů z této užitečné rostliny připravují masti, nálevy a odvary. Lékové formy se používají jako podpůrný prostředek při hlavní terapii. Jsou určeny jak k vnitřnímu užití, tak k zevnímu ošetření kožních vředů a nehojících se ran.

Chemické složení

Áron plamatý po určitou dobu nepřitahoval pozornost vědců. Proto je v současnosti jeho chemické složení prozkoumáno jen málo. Výzkumníci se však snaží tuto chybu napravit a dnes je tato rostlina důkladně zkoumána v různých zemích. Dnes již je spolehlivě známo, že složení různých částí trvalky se liší obsahem látek. V hlízách áronu byl zjištěn tento soubor látek:

• alkaloidy;
• škrob (až 70 %);
• aroin;
• saponiny;
• glykosidy;
• mastné oleje;
• fruktóza;
• stopové prvky: zinek, molybden, nikl, měď;
• kyselina linolová a palmitová.
• V listech a plodech áronu převažují:
• kvercetin;
• kyselina šťavelová a kávová;
• apigenin;
• rutin;
• luteolin.

Právě obsah šťavelanu vápenatého a kyseliny šťavelové, která rychle krystalizuje, v listoví áronu plamatého je důvodem vzniku tenkých jehlicovitých útvarů na jejich povrchu. Ty jsou velmi ostré, a proto při sběru rostlinného materiálu vždy hrozí poškození pokožky. Aby se předešlo drobným poraněním, je nutné chránit ruce rukavicemi.

Důležitý moment: jedovaté vlastnosti trvalky způsobuje účinná látka aroin a její deriváty. V čerstvém stavu je áron skvrnitý nebezpečný také kvůli obsahu saponinů glykosidového typu, které se rovněž vyznačují vysokou toxicitou.

Jak vypadá a kde roste

Zevně áron skvrnitý spíše připomíná bylinnou rostlinu dosahující výšky až 60 cm. Další vnější znaky áronu:

1. Pevný stonek trvalky je poměrně pevně spojen s mohutným kořenovým systémem, který má tvar polokoulí.
2. Hlavní kořen během růstu vytváří vedlejší větve, které se od něj odchylují na různé strany. Díky vysoce vyvinuté podzemní části se rostlina pevně ukotvuje v půdě.
3. Listy. Jsou nejvýraznější nadzemní částí áronu. Velké kopinaté listy se sítí žilek jsou na stonku uspořádány spirálovitě a při upevnění získávají tvar kužele. Celkem se napočítá 2–3 listy s pevným řapíkem.
4. Květy. Nejvýraznější vnější znak je dlouhé květenství, shora zakryté listovitým obalem. Každý květ fialově hnědého odstínu je pevně uchycen u květního stonku, což umožňuje později volné formování palice-květenství. Áron začíná kvést koncem dubna – začátkem května a na konci léta po opylení květů vrchol palice odumírá a na jejím místě se objevují bobule.
5. Plody postupně dozrávají a stávají se jedovatě červenými, a na začátku podzimu všechny opadávají. Zralé bobule, shromážděné v jasném trsu, vypadají velmi impozantně. Právě tato svérázná vlastnost áronu skvrnitého nejlépe odráží jeho estetické vlastnosti.

Při příznivých klimatických podmínkách květy áronu dozrávají brzy a na jaře se plody samovolně vysévají. Zpravidla se u áronu skvrnitého tvoří pouze jediné květenství, které se objevuje současně s listy.

Zajímavý fakt! Během kvetení áron vydává nepříjemný zápach hnijícího masa, který přitahuje hmyz. Ale místo potravy padnou do pasti. Pravda, uvěznění hmyzu netrvá dlouho, ale během doby, kdy jsou v „zajetí“ krásné barvy, dochází k jeho opylení. Po skončení tohoto procesu nitky s pylem opadávají a uvolňují hmyz na svobodu.

Oblast rozšíření
Ve vědeckém světě se zastává názor, že domovinou áronu skvrnitého jsou stinné lesy západní Evropy. Nenáročnost rostliny vedla k jejímu širokému rozšíření do dalších regionů evropské části. Dnes se trvalka vyskytuje na severním Kavkaze, Ukrajině a Moldavsku, výborně se cítí v Abcházii a Gruzii. Na ruských prostranstvích lze áron vidět pouze v oblastech s teplým klimatem. Rostlina nesnáší nízké teploty a velmi rychle umírá chladem. Nejoblíbenější místa pro osídlení áronu skvrnitého jsou smíšené a lužní lesy s dobrou vlhkostí, křovinaté porosty. Bylinná rostlina preferuje jílovité půdy bohaté na vápno.

Dnes je áron skvrnitý široce pěstován především jako okrasná rostlina. Množí se semeny a vegetativním způsobem, kdy se kořenové hlízy vysazují na konci léta do úrodné půdy.

Poznámka: Na zimu je nutné áron rozhodně zakrýt, aby byla zajištěna jeho spolehlivá ochrana před chladem.

Druhy

V současné době je známo přibližně 30 odrůd áronu. Většina druhů se používá k úpravě krajiny parků, kulturních zón a rekreačních oblastí. Některé odrůdy jsou přizpůsobeny k životu v umělých podmínkách a některé druhy áronu lze pěstovat doma a budou plodit.

Pro úspěšný růst kteréhokoli z okrasných druhů jsou však nezbytné příznivé podmínky pro vývoj kořenového systému a listů. Vždyť téměř u všech druhů áronu se listové čepele vyznačují velkými rozměry. Mezi nejrozšířenější odrůdy vytrvalé byliny stojí za zmínku nejoblíbenější kulturní a léčivé odrůdy:

1. Áron skvrnitý. Toto je jediný druh, který se používá v lidovém léčitelství a homeopatii. Velkou hodnotu v této oblasti představují oddenky rostliny, bohaté na živiny, z nichž většinu tvoří škroby. Stojí za zmínku, že navzdory jedovatým vlastnostem plodů áronu si na nich rádi pochutnají divočáci, ptáci a další lesní obyvatelé. Divoké druhy této trvalky si na svých větvích uchovávají jasné plody až do jara.
2. Áron prodloužený. Tento druh se vyskytuje převážně ve středních zeměpisných šířkách s mírným podnebím. Například v lesích západní Ukrajiny a Moldavska se této trvalce daří v hustých porostech jalovce. Pro tento druh je charakteristická přítomnost velmi dlouhých (až 20 cm) listů. Tato vlastnost se odráží v názvu druhu. Olistění je někdy tak bohaté, že se v něm ztrácejí fialové květy rostliny. Zralé palice květenství u áronu prodlouženého zůstávají celé nejdéle týden.
3. Italský druh. Jedná se o velmi teplomilnou odrůdu. Proto by se měl áron italský pěstovat pouze v místech se stabilním klimatem. Tato odrůda se vyznačuje bohatým olistěním a neuvěřitelnou délkou – některé exempláře dosahují 70 cm. Pravda, takoví obři se vyskytují u báze, zatímco na vrcholu je olistění kratší. Během zrání květenství získávají listové čepele krémový odstín.
4. Áron východní. Tento zástupce čeledi áronovitých nevyniká vysokým vzrůstem. Rád se usazuje ve stínu dubových lesů, které ještě v Evropě zůstaly. Na rovinách Maďarska a Rakouska lze také najít jednotlivé jedince áronu východního. Délka listů u této odrůdy vytrvalé byliny nepřesahuje 25 cm, ale jeho květní stonek je 2krát delší než tento údaj.
5. Áron obecný neboli estragon. Tento obří druh dosahuje za příznivých podmínek výšky přes metr. Hlízy oválného tvaru mají také impozantní parametry. Ve volné přírodě se áron obecný vyskytuje v lesích Kavkazu a Evropy. Květy tohoto druhu se vyznačují hnědým zbarvením.
6. Krétský druh. Jak lze soudit z názvu, tato teplomilná odrůda má ráda místa s mírným stabilním klimatem. Na rozdíl od svých sourozenců v čeledi mají listy krétské odrůdy tvar šípu a jejich délka může dosahovat až 50 cm. Je to nejkrásnější z okrasných odrůd: tmavě zelené listy výhodně kontrastují s purpurovými plody a vytvářejí harmonický přirozený obraz.
7. Odrůda Bessera. Zástupci tohoto druhu preferují samostatnou existenci. Arum Bessera se vyskytuje v Polsku, na Kavkaze a ve střední Evropě. Nízká rostlina s žilnatými listy se v období květu doslova pokrývá jednopohlavnými květy purpurového odstínu. Ale i přes svou krásu vyzařují květenství ostrý nepříjemný zápach, který odhání ptáky a zvířata.
8. Bílokřídlý aron. Tato neuvěřitelně krásná rostlina roste na Krymu a v některých regionech Malé Asie. Zvláštností tohoto druhu je, že listy se objevují po období kvetení a plození.

Sběr a skladování

Jako surovina pro léčivé přípravky se sklízejí oddenky aronu. Sbírají se před objevením listů nebo pozdním podzimem. Ale bylinkáři radí sklízet cenný materiál právě v září, protože v té době je v nich vysoká koncentrace účinných látek.

Pravidla sběru

1. Hlízy opatrně vykopat.
2. Očistit od dřevité kůry, která se do podzimu vytváří na povrchu kořínků.
3. Rozřezat na kousky.
4. Aby se zabránilo hnití, rozložit surovinu tenkou vrstvou na látku nebo papír.
5. Sušit rostlinný materiál ve stínu, nejlépe pod přístřeškem na čerstvém vzduchu.

Ačkoli se listy v lidovém léčitelství používají velmi zřídka, potřeba po nich vzniká, když je třeba připravit účinné přípravky k vnějšímu ošetření. Sběr čerstvé zeleně arumu je nutné provádět v rukavicích, aby nedošlo k drobným poraněním. Sesbíranou „sklizeň“ sušíme výše popsaným způsobem. Ze sušených listů se připravují odvary, protože při působení vysokých teplot se toxické látky vypařují.

Jak skladovat
Čerstvé kořeny arumu se skladují v bednách s pískem ve sklepě nebo v suterénu. Je třeba pravidelně kontrolovat stav hlíz. Důležité je zajistit jim takové podmínky, aby nezačaly klíčit. Jelikož je to obtížné, bylinkáři radí kořeny sušit. V této podobě se surovina uchovává bez ztráty léčivých vlastností až dva roky. Ideální nádobou pro sušené kořeny je skleněná dóza s víčkem.

Léčivé vlastnosti áronu

Vzhledem k vysoké toxicitě není aron skvrnitý zahrnut do Státního lékopisu Ruské federace. V lidovém léčitelství je to však užitečná rostlina, i když ne příliš široce, ale používá se. Správně připravená surovina je vynikajícím základem pro nálevy, odvary a masti. Jednoduché přípravky mají celou řadu léčivých vlastností:

• protizánětlivé;
• expektorační;
• analgetické;
• anthelmintické;
• hojící rány;
• antibakteriální;
• antiemetické.

Je prokázáno, že v bylině jsou přítomny látky snižující kyselost žaludečního sekretu.

To je zajímavé! Vzhledem k tomu, že každý jed v malých dávkách může být účinným lékem, homeopaté připravují na základě arum přípravek, který je velmi žádaný u lidí s problémy dýchacích cest a hlasivek. Mnoho vokalistů a řečníků před vystoupením speciálně užívá Arum k odstranění chrapotu.

Při jakých patologiích je prospěšný áron skvrnitý:

• respirační infekce;
• laryngitida;
• parotitida (příušnice);
• radikulitida;
• revmatismus;
• toxikóza u těhotných;
• rány a vředy na povrchu kůže;
• impetigo;
• hemoroidy;
• poruchy trávení;
• mikrosporie;
• lišej;
• helmintózy;
• onemocnění močového systému.

Áron je účinný při běžné rýmě a angíně. Často se používá k rychlému zotavení pacientů po operacích.

Užitečné vědět! Někteří gurmáni smaží a vaří kořínky arum, považujíce takový doplněk stravy za prospěšný.

Áron plamatý v lidovém léčitelství

Jak již bylo uvedeno, pro přípravu přípravků podle lidových receptur se používají hlavně kořeny áronu skvrnitého, méně často listy. Bobule kvůli své jedovatosti nejsou vhodné pro přípravu směsí. Uvádíme jako příklad několik receptů pro praktické použití.

Nálev proti revmatismu

Přípravek odstraňuje bolestivé pocity a odstraňuje známky zánětu. Léčivý roztok se připravuje vyluhováním 50 g sušených kořínků arum ve 2 litrech vody. Nálev by měl odstát nejméně 8 hodin, poté se užívá podle tohoto schématu: počínaje 1 kapkou, postupně zvyšovat dávkování až na 10 kapek na jednu dávku. Tento nálev je vhodný k léčbě vnitřních hemoroidů a urolitiázy.

Poznámka: je nutné striktně dodržovat doporučené dávky, jinak se nevyhneme vedlejším účinkům.

Prostředek proti hemoroidům

Suché kořeny áronu je třeba nejprve nechat projít mlýnkem na maso. Poté zalít litrem vody 40–50 g drcené suroviny. Roztok postavte na tmavé místo k vyluhování. Po 12 hodinách lze zahájit léčbu podle stejného schématu, jak je popsáno v předchozím receptu.

Ke zvýšení potence

Tento recept pomůže mužům zlepšit sexuální schopnosti. Směs se připravuje ze sušených listů arum (1 polévková lžíce) a dobrého hroznového vína. K tomuto účelu lze použít nápoj připravený vlastními silami. Tinkturu nechte louhovat 7–10 dní, poté ji užívejte v malých dávkách (po 1 polévkové lžíci) pro zvýšení sexuální síly.

Mast proti lišeji

Velmi účinný prostředek, který pomáhá i v pokročilých případech. Rozdrcené kořínky áronu smíchejte ve stejných množstvích s medem. Přípravek nechte louhovat 24 hodin. Směs je určena k ošetření postižených oblastí pokožky. Po nanesení nechte mast působit 10 minut, poté smyjte. Tento recept je vhodný k léčbě impetiga.

Vykašlávací nálev

Tento recept by se měl používat při bronchitidě, pokud je kašel neproduktivní. Směs se připravuje podobně: na litr vody 1 lžíce nasekaných kořínků áronu. Směs se nechá louhovat přes noc. Před použitím se roztok musí přefiltrovat. Dospělému pacientovi se podává vypít třetinu sklenice na jednu dávku, půl hodiny po jídle. Stejná směs se může pít i při nevolnosti. V takovém případě je jednorázová dávka nejvýše 50 ml.

Obklad z listů

Takový postup pomůže při zánětu sedacího nervu nebo při zhoubných vředech na kůži. Čerstvý list je třeba opařit vroucí vodou a pak rychle přiložit na problémové místo.

Lék proti dně

Tento recept také pomůže při svalové myalgii. K léčbě těchto onemocnění se připravuje tinktura z kořínků áronu na vodce. Vhodný je čerstvý rostlinný materiál i sušená surovina. Poměry: na 20 g kořínků – sklenice vodky. Nejlepší je použít láhev z tmavého skla. Po dvoutýdenním louhování se hotový lék užívá po kapkách. Získanou tinkturu lze použít na obklady při patních ostruhách.

Druhy léčivých přípravků

V zásadě jsou způsoby přípravy lékových forem na bázi kořenů áronu popsány výše. Ale každý jednotlivý recept má své nuance. Proto se zaměříme na klasické varianty výroby tekutých léků na bázi této léčivé rostliny.

Nálev

Vodní nálev se nejčastěji používá k terapeutickým účelům. V různých receptech je uvedeno různé dávkování. Podle klasického receptu se vodní nálev připravuje z 1 lžičky jemně nasekaných kořínků a sklenice vody. Doba louhování je nejméně 8 hodin. Před použitím roztok přeceďte. Tento lék, pokud to lékař dovolí, mohou pít těhotné ženy při časné toxikóze. Optimální dávka je čtvrt sklenice. Je vhodné pít lék po malých doušcích.

Tinktura

Tradičně se rostlinné tinktury připravují na alkoholové bázi. Pokud je základní složkou 70% čištěný alkohol, pak je použitelný poměr 4:1. Jedna část připadá na sušené drcené kořínky. Nádobu na týden umístěte na tmavé místo, občas roztok protřepejte. Až bude lék hotový, přeceďte jej. Užívejte nalačno třikrát denně po 10 kapkách. Při dobrém pocitu lze zvýšit jednorázovou dávku na 15 kapek.

Užitečné vědět! Alkoholová tinktura z kořene áronu na vinném hroznovém víně pomáhá při zhoubných novotvarech v nose.

Odvar

Odvar z kořene áronu pomáhá při léčbě nachlazení. Tento nápoj se doporučuje pít horký, po malých doušcích až 5krát denně při akutních příznacích. Jednorázová dávka je 1–2 polévkové lžíce. Před užitím lék nařeďte čistou vodou v poměru 1:1.

Kurz užívání všech tekutých lékových forem je koncipován na měsíc. Je třeba poznamenat, že odvary se používají velmi zřídka, protože během tepelného zpracování směs ztrácí většinu užitečných složek.

Největší terapeutický účinek má použití alkoholové tinktury z byliny áronu.

Kontraindikace k použití

Aby se vyloučilo riziko otravy a dalších vedlejších účinků, měl by se áron skvrnitý používat k léčebným účelům pouze po konzultaci s lékařem. Zvláště to platí pro těhotné ženy, které chtějí pomocí této léčivé rostliny vyřešit problém toxikózy. V seznamu absolutních kontraindikací:

• věk do 16 let;
• období kojení;
• pankreatitida;
• druhá polovina těhotenství;
• srdeční selhání;
• gastritida s nízkou kyselostí;
• individuální nesnášenlivost;
• přítomnost chronických patologií kardiovaskulárního systému.

Nedodržování pravidel užívání a uvedených dávek může vést k velmi vážným následkům až k zástavě srdce. Intoxikace při otravě bylinou áronu je doprovázena střevními potížemi, arytmií a halucinacemi.

Zajímavosti

1. Navzdory jedovatým vlastnostem áronu ho evropští léčitelé ve středověku hojně používali k léčbě tuberkulózy, zápalu plic a chrapotu.
2. Čerstvý kořen se v té době přikládal na ochrnuté části těla. Věřilo se, že áron skvrnitý dokáže vrátit pohyblivost a citlivost končetin.
3. V dávných dobách se rány utrpěné vojáky v bitvách posypávaly práškem z kořínků áronu. Nutno uznat účinnost této metody. Rány se skutečně rychle hojily.

Áron je velmi krásná a užitečná rostlina. Ale je třeba si uvědomit, že tento zástupce flóry vyžaduje respekt. Pokud ho chcete použít k terapeutickým účelům, musíte rozhodně zohlednit kontraindikace a možná rizika.

Foto áronu