Anabáze: léčivé vlastnosti a kontraindikace

Anabáze (ježovník) je rostlina z čeledi merlíkovitých. Rostliny mají podobu polokeře nebo byliny s málo vyvinutými listy. V medicíně se rozšířila anabáze bezlistá. Vyznačuje se antiseptickými vlastnostmi a schopností snižovat závislost na nikotinu. Tato rostlina je však velmi jedovatá, proto ji lze užívat na vlastní nebezpečí po konzultaci s lékařem.

Chemické složení

Každá část rostliny obsahuje alkaloidy. Nejvíce jich bylo nalezeno v jednoletých zelených výhonech rostliny. V květech a plodech rostliny je jich méně a v kořenech jsou jen jejich stopy. Proto se k léčebným účelům používají nadzemní části rostliny. V rostlinách se nacházejí následující alkaloidy:

• anabasin;
• afylin;
• afylidin;
• oxyafylin;
• oxyafylidin.

Za hlavní alkaloid se považuje anabasin. Tvoří přibližně 55–60 % celkového množství látek. Je to bezbarvá kapalina, která se snadno rozpouští ve vodě. Při interakci s organickými rozpouštědly poskytuje organické a minerální kyseliny. Během oxidace anabasinu vzniká kyselina nikotinová. Ta je ve všech ohledech, včetně složení a působení na organismus, podobná nikotinu. Tento alkaloid však činí rostlinu jedovatou.

Kromě alkaloidů obsahuje anabáze bílkoviny, tuky, vlákninu a škrob. Byly v ní nalezeny také pektinové látky, popel, sodík, draslík a některé další vzácné látky.

Jak vypadá a kde roste

Rostlina vypadá jako malý kulovitý polokeř, vysoký nejvýše 70–80 cm a jeho průměr může dosáhnout 140 cm. Vyznačuje se silným kořenovým systémem, délka hlavního kořene může dosáhnout až 20 m, což jí umožňuje získávat vláhu z podzemních vod. Rostlina má četné stonky, které se začínají větvit u báze. Spodní část stonků je dřevnatá. Z nich vyrůstají mladé zelené výhony, které mají válcovitý tvar a jsou zbarveny zeleně. Listy anabáze jsou slabě vyvinuté, téměř nejsou vidět.

Květy anabáze jsou malé, tvoří hustá klasnatá květenství. V horní části rostliny se nacházejí plody. Mají červenooranžovou barvu a okrouhlý tvar, po stranách zploštělý.

Anabazis se rozmnožuje semeny, období květu připadá na konec léta až začátek podzimu. Zrání květů probíhá uprostřed podzimu. Obvykle uměle vysazený anabazis nezačíná kvést v prvním roce růstu.

Tento druh je široce rozšířen v rovinách Kazachstánu, ve východní Asii a v Ázerbájdžánu. Také se vyskytuje v jihovýchodních regionech Ruska. Anabazis preferuje růst v rovinách a podhůří, nejčastěji na jílovité půdě. Lze jej také nalézt na svazích horských vrcholů, až do výšky 350–400 m. Osamělé keře lze nalézt v houštinách plevelů, velké skupiny se vyskytují v údolích řek a jezer. Ve Střední Asii se rostlina uměle pěstuje v průmyslovém měřítku.

Anabazis je přizpůsoben růstu v podmínkách pouštní zóny při silném horku. Dobře roste při teplotě až 45 stupňů a v případě absence srážek po dobu několika měsíců. Všechno je to díky silnému kořenovému systému, který umožňuje hospodárně využívat vlhkost a dosáhnout hluboké podzemní vody. Najít anabazis v létě v poušti je velmi snadné – je jednou z mála rostlin, které zůstávají zelené.

Druhy

Existuje několik základních odrůd této rostliny. Všechny rostou převážně ve Střední Asii, ale některé druhy se přizpůsobily životu v některých regionech Sibiře.

1. Anabazis slaniskový. Je to malá rostlina se stonky. Na výšku zřídka přesahuje 25–30 cm. Větve jsou dřevnaté, každoročně na nich vyrůstají jednoleté výhony, které na konci podzimu odumírají. Spodní listy jsou dobře vyvinuté, ale jejich velikost nepřesahuje 5 mm. Střední jsou vyvinuty o něco hůře, horní jsou málo vyvinuté. Květy tohoto anabazisu jsou malé velikosti, shromážděné v klasovitých květenstvích. V horní části rostliny rostou plody, mají kulatý, mírně protáhlý tvar. Obsahují mnoho tekutiny jasně červené barvy. Většinou je tento druh rozšířen ve Střední Asii, ale lze jej nalézt na Kavkaze, v západní části Ruské federace a v západní Sibiři.
2. Anabazis syrdarjinský. Vytrvalá rostlina s dlouhým kořenem, ze kterého rostou větvené výhony dlouhé až 30 cm. Listy jsou okrouhlé, podlouhlé, délka nepřesahuje 5 mm. Květy se nacházejí v paždí listů. Plody chybějí. Vyskytuje se pouze na území Střední Asie.
3. Anabazis krátkolistý. Polokeř, nejvýše 15 cm na výšku. Výhony jsou větvené, husté, mají válcovitý tvar. Samotná rostlina je lysá. Málopočetné listy jsou podlouhlé, mírně vypouklé zespodu, dužnaté. Jejich délka nepřesahuje 5 mm. Květy jsou umístěny v paždí listů. Plody rostliny jsou vejčitého tvaru, suché.
4. Anabasis křídový. Malá rostlina, nepřesahující 15 cm výšky. Má četné stonky, které jsou velmi těsně u sebe. Jejich průměr nepřesahuje 3 mm. Listy mají vejčitý tvar, v jejich úžlabí se nacházejí květy. Plod může být purpurový nebo oranžový, má vejčitý tvar. Tento druh je rozšířen na území Evropy, Střední Asie a dokonce i Sibiře. Vyskytuje se také na jihu Ruska. V některých regionech je rostlina zapsána v Červené knize.

Sběr a skladování

Surovinu byste měli sklízet v období, kdy obsahuje nejvyšší koncentraci anabasinu a dalších složek. Obvykle toto období připadá na léto. Léčivou surovinu je třeba sklízet za slunečného počasí, mimo silnice a továrny. Před sběrem rostliny je vhodné chránit si ruce rukavicemi, protože obsažené látky mohou způsobit otravu i přes kůži. Pomocí ostrého nástroje je třeba uříznout vrchol rostliny o délce až 25 cm. Aby nedošlo k zničení druhu, je důležité dodržovat určitá pravidla:

1. Neobřezávejte keře úplně. Je nutné ponechat alespoň 1/3 výhonů.
2. Dělejte přestávku každé 3–4 roky. To rostlině umožní obnovu.

Nejprve je třeba všechny nařezané výhonky naskládat na hromadu. Můžete je nechat přímo na poli. Dále připravte rostlinu před finálním sušením – nakrájejte na malé kousky, délky nejvýše 3 cm a tloušťky nejvýše 4–5 mm. To lze provést pomocí řezačky siláže. Sušte anabasis v dobře větrané místnosti. V létě je vynikající volbou půda. Za dobrého počasí můžete surovinu rozprostřít venku ve stínu stromu. Je třeba vybrat takové místo, aby na něj nedopadaly přímé sluneční paprsky. K sušení suroviny lze také použít speciální sušičky.

Suchá surovina je vhodná k použití jako léčivý přípravek nejdéle 2 roky. Rovněž je důležité dodržovat všechna pravidla skladování jedovatých rostlin. Je vhodné skladovat ji odděleně od ostatních rostlin a potravin. Skladovat lze jak v látkovém pytli, tak ve skleněné nádobě, ale je vhodné označit datum sběru, aby bylo možné přesně určit dobu.

Sklizeň rostliny v průmyslovém měřítku
Tuto rostlinu sklízeli ve velkém měřítku již od dob SSSR. Po válce poptávka po ní prudce vzrostla a potřeba dosahovala 16 tisíc tun. V současnosti je po této rostlině stále vysoká poptávka.

V současné době probíhá sklizeň na území Kazachstánu v několika oblastech. Již dávno byly provedeny speciální práce na objevení porostů anabasis. Nyní jsou známy, ale také se uměle pěstuje. Na rovinách se anabasis vyskytuje jako jednotlivé keře. Velké porosty byly nalezeny v údolích řek, i když jsou málo početné. Navíc nejsou vhodné pro průmyslové zpracování, protože obsahují málo hlavního alkaloidu – anabasinu.

Také se časem zjistilo, že zásoby rostliny postupně klesají, proto byla zavedena pravidla sběru. Experimentálně bylo zjištěno, že pro obnovu anabasis je nutné každé 3–4 roky udělat přestávku ve sběru suroviny. Délka přestávky je jeden rok. Některým oblastem tato přestávka nestačí a musí se prodloužit.

Na druhém místě ve sběru anabasis se umístil Turkmenistán, přesněji severní část země. Podle některých údajů bylo nalezeno více než 30 hektarů této rostliny, ale časem se plocha zmenšila. Průmyslový sběr se zde však neprováděl, což umožnilo zachovat zásoby pro budoucnost.

Na území Ázerbájdžánu bylo nalezeno asi 3 hektary anabasis. Suroviny se z něj také nevyráběly kvůli nízké rentabilitě v důsledku přepravy.

V průmyslovém měřítku se rostlina sklízí pomocí speciální techniky. Horní části výhonků se stříhají, aby nedošlo k poškození rostliny. Při sklizni strojem se ponechá malý pruh nedotčený. Nařezané výhonky se ukládají do malých hromádek, po vysušení se důkladně rozdrtí. Poté se surovina proseje, aby se odstranily nečistoty. Prosévání také umožňuje zbavit se zdřevnatělých výhonků, které nejsou vhodné k použití.

Sklizeň rostliny probíhá během léta a podzimu, před příchodem mrazů. Z jednoho keře lze získat až 2,4 kg výhonků. V nejhorším případě 600–800 g. V Kazachstánu lze z jednoho hektaru nasbírat asi 1000 kg výhonků. V řidších porostech se někdy nepodaří nasbírat ani 50 kg.

Během celého období kvetení se v anabasis mění množství anabasinu. Například v létě je pozorována nejvyšší koncentrace, na podzim jeho obsah klesá. Zároveň se však zvyšuje zelená hmota, takže v kterémkoli ročním období se sklízí přibližně stejné množství suroviny.

Léčivé vlastnosti anabáze

Anabasis našel široké uplatnění jak v tradiční, tak v lidové medicíně. Samotná rostlina není složkou léků, ale z jejích alkaloidů (nejčastěji anabasinu) se syntetizuje mnoho léčivých látek.

Hlavní účinnou látkou je alkaloid anabasin. Působí stimulačně na nervový systém, ale ve velkém množství může vést k jeho ochrnutí. Afilin, který je součástí složení, se vyznačuje anestetickým účinkem.

Z komponentů rostliny se připravuje přípravek, který umožňuje úspěšně bojovat proti škůdcům na zahradě. Má vlastnost jedu a používá se k postřiku výsadeb za účelem dezinfekce.

V lidovém léčitelství se používá zevně. Vnitřní užití může být nebezpečné. Léčivé prostředky na bázi anabáze se používají k ošetření ran při některých onemocněních. Rostlina má protiklíšťový, antimikrobiální a baktericidní účinek. Jde o její schopnost pronikat do kůže. Dokáže zasáhnout i ty parazity, kteří se usadili hluboko v kůži, a jiné léky na ně nemohou působit. Ale i při zevním použití je třeba s touto rostlinou zacházet opatrně.

Kromě toho dokáže anabáze odstranit příznaky způsobené napadením klíšťaty. Obsahuje antioxidanty a protiplísňové složky. Není to však zázračný prostředek a může sloužit pouze jako doplněk k hlavní léčbě, nikoli ji zcela nahradit.

Anabáze může být také pomocníkem pro lidi, kteří přestávají kouřit. Z této rostliny se syntetizuje anabazin-hydrochlorid, který se prodává ve formě tablet nebo žvýkaček. Dokáže potlačit chuť na kouření a také zmírnit stav po odvykání tomuto zlozvyku.

Anabáze v lidovém léčitelství

Vzhledem k vysoké toxicitě rostliny je její použití v lidovém léčitelství velmi omezené. Při zdravotních problémech se používá pouze tinktura nebo odvar. Také se z ní vyrábí prášek na rány, ale sami si ho vyrobit nelze. Kromě toho se používá k boji proti škůdcům na zahradách.

Roztok proti škůdcům

Bude potřeba 800 g výhonků, které byly nasbírány před začátkem kvetení, 41 l vody a 50 g mýdla na praní. Výhonky anabáze musí být čerstvé. Je třeba je trochu osušit, rozdrtit, poté zalít vodou a nechat louhovat po dobu 24 hodin za občasného míchání. Pak naředit dalšími 10 l vody a nastrouhat mýdlo. Dále důkladně promíchat, poté je prostředek připraven k použití. Lze jím ošetřovat zeleninové plodiny. Tento prostředek si skvěle poradí s listožravými housenkami, různými bleškami a některými květojedy.

Odvar proti demodikóze

K přípravě léku jsou potřeba listy anabáze. Při jejich sběru je třeba mít na paměti, že v létě je koncentrace anabazinu v nich nejvyšší. Na podzim se mírně snižuje, ale stále zůstává v nebezpečných množstvích. Pro přípravu odvaru je třeba zalít listy anabáze teplou vodou, poté přivést k varu a nechat na sporáku po dobu 10–15 minut. Postiženou kůži otírat nejvýše 3krát denně. Doporučuje se nechat prostředek působit nejdéle 2 hodiny, poté kůži důkladně omýt. Odvar lze použít i k umývání, v takovém případě může léčba trvat až do úplného uzdravení.

Lihová tinktura pro pleť

Alkoholová tinktura je při demodikóze stejně účinná jako odvar. Na rozdíl od tinktur z jiných bylin se připravuje pouze 4–6 dní. K přípravě však není vhodná vodka, je zapotřebí 70% roztok lihu. Rozdrcený anabasis smíchejte s lihem v poměru 1:2. Poté důkladně promíchejte, uzavřete víčkem a uložte na tmavé místo. Po 5 dnech tinkturu vyjměte a přeceďte. Není možné ji skladovat v téže nádobě, ve které byla macerována, proto je třeba najít novou nádobu, označit ji a uchovávat mimo dosah dětí. Tinkturu je přísně zakázáno užívat vnitřně.

Tinkturu nanášejte na obličej vatovým tamponem nejvýše 2krát denně. Zlepšení lze pozorovat již za jeden až dva týdny. Důležité je také nanášet tinkturu v malém množství, aby nedošlo k popálení lihem, a po 60 minutách ji z obličeje smýt.

Odvar proti parazitům

Bude potřeba 800 g sušené byliny a 5 l vody. Bylinu zalijte 5 l vody, poté ponechte na tmavém místě macerovat přikryté pokličkou. Následující den přiveďte k varu a vařte 30 minut. Poté přeceďte a nechte vychladnout. Odvarem postřikujte rostliny proti pavoučím roztočům, obaleči jabloňovému nebo nosatcům.

Prášek proti roztočům

Připravuje se ze stonků sušené rostliny. K přípravě léku je třeba surovinu rozdrtit na prášek a nanášet v malém množství na postižená místa kůže. Prášek také zmírňuje příznaky demodikózy. To je však velmi nebezpečné, protože anabazin se může vstřebat do krve, proto je před použitím takového prostředku lepší konzultovat s lékařem stanovení dávkování.

Druhy léčivých přípravků

Na rozdíl od jiných jedovatých léčivých rostlin je použití anabasis omezené. Z konvalinky se například připravuje dokonce čaj. Jde o to, že anabazin obsažený v této rostlině je nadměrně jedovatý, za smrtelnou dávku se považují 2 nebo 3 kapky. Proto se vnitřně používají pouze syntetizované látky z tohoto prvku. Nálev z anabasis se také nepřipravuje kvůli jeho nízké účinnosti při vnějším použití. V tomto ohledu je tinktura účinnější.

Tinktura

Tinktura se připravuje na lihu. Je povoleno pouze vnější použití. K přípravě tinktury lze použít jakoukoli část rostliny, ale lépe je použít listy nebo květy. Nejdříve surovinu důkladně rozdrťte, poté zalijte silným lihem a uložte na 5–7 dní na tmavé místo. Je vhodné macerovat lék ve skleněné nádobě. Poté jej přeceďte přes hustou tkaninu, lze použít gázu složenou několikrát (po použití ji doporučujeme vyhodit).

Tinkturu je třeba používat v malém množství, účinně si poradí s demodikózou způsobenou roztoči. Postižená místa lze otírat ráno a večer v malém množství.

Odvar

Ve Střední Asii se používal odvar z kořenů anabazisu k léčbě tuberkulózy. Je tomu tak proto, že kořeny obsahují minimální množství alkaloidů. Nejprve je třeba je omýt od hlíny, rozdrtit a zalít vroucí vodou, poté postavit na oheň a vařit ještě 30 minut. Tento prostředek se však používal velmi dávno a neexistují zmínky o současném užívání tohoto léku k léčbě tuberkulózy.

Kontraindikace k použití

Kvůli vysoké jedovatosti má rostlina řadu kontraindikací. Anabazin je velmi silný jed pro organismus. Může vyvolat otravu i při proniknutí kůží, proto i při vnějším použití rostliny je třeba dbát na dávkování. Smrtelná dávka pro člověka jsou 3 kapky čistého anabazinu. Příznaky lehké formy otravy jsou obvyklé: nevolnost, zvracení, zvýšené slinění, zrychlené dýchání a zrychlení srdečního rytmu. V případě těžké otravy mohou být pozorovány křeče, studený pot a dechová nedostatečnost, stejně jako blouznění. Je důležité včas poskytnout pomoc. Doporučuje se okamžitě provést výplach žaludku. Také je vhodné mít připravené přípravky vyvolávající zvracení a v případě otravy je neprodleně užít. Poté je nutné užít aktivní uhlí. Kromě toho bude zapotřebí řada dalších léčebných procedur, mezi nimi různé klyzmy (solné, projímavé a čistící).

Rovněž je zakázáno jej užívat v jakékoli formě těhotným ženám, kojícím matkám, při zvýšeném krevním tlaku, špatné srážlivosti krve a ateroskleróze.

Anabazis je výborný prostředek proti některým kožním chorobám a zahradním škůdcům. Nesmíme však zapomínat na vysokou nebezpečnost rostliny. Je to případ, kdy samoléčba může být smrtelně nebezpečná.

Fotografie anabazisu